Česko ve spirále negace; Důchodová reforma jen do času; Žije u nás přes milion cizinců, 570 tisíc z toho tvoří Ukrajinci. Pomáháme jim dost?
Válka v Gaze se odehrává na dvou bojištích. Jedním je to skutečné na Blízkém východě, druhým je půda desítek amerických univerzitních kampusů.
Spouštěčem pro tuto úvahu se stalo foto knihy na ruských sociálních sítích. Na obálce je děda s bílými vlasy a vousy, ale ve vojenské uniformě s velkým množstvím metálů.
Často se mluví o tom, že provoz ekonomiky je určován volným trhem. Zdaleka to ale není pravda, mimo jiné i z toho důvodu, že o množství peněz v ekonomice rozhoduje stát.
Velkolepá konference na Pražském hradě, záplava žlutých hvězd na modrém poli v ulicích, na pódiích slavnostní projevy o tom, jak se nám v Unii dobře vede.
Poprvé v životě mám kočku. Jmenuje se Sofie, pět let byla divoká, ale po pár porodech ji sousedi nechali vykastrovat a ona zakotvila u mě. Stal se z ní věrný společník.
Svět prožil uplynulé desítky let ve znamení globalizace. Ta by neproběhla bez Číny. Čína v ní hrála nejprve pasivní roli jako místo pro levnou výrobu západních značek.
Ač máme za sebou superúspěšných 20 let, všechny dosavadní politické příběhy o naší roli v EU postupně zkrachovaly – federalistický, reformní a naštěstí i ten extremistický.
Před 20 lety provedla EU historický krok, když se rozšířila o 10 nových zemí, tedy provedla takzvaný velký třesk. Nováčkové se však nestali plnokrevnými členy EU okamžitě.