Když se někdo rozhodne neočkovat a onemocní covidem, měl by si za péči v nemocnici připlatit, míní publicista Joch
Ti, kteří se odmítnou naočkovat, by se měli finančně podílet na své léčbě, pokud onemocní vážnou formou covidu-19, myslí si šéf Občanského institutu Roman Joch. I když lidem zaručuje Ústava rovný přístup ke zdravotní péči. „Přirovnal bych to k pojištění. Když si někdo přes povinné ručení pojistí například svůj automobil a pak způsobí nehodu, tak ta je hrazena z tohoto ručení. Když to ale někdo neudělá, tak škodu, kterou způsobil, má povinnost uhradit sám,“ říká.
Taková spoluúčast by podle Jocha mohla být v řádu tisíců korun. „Je to něco víc než pokuta za dopravní přestupek a je to přijatelné pro všechny. Možná by se to mohlo odstupňovat podle daňových přiznání – to znamená podle jejich příjmů,“ načrtává Joch, mimo jiné vysokoškolský učitel, politický komentátor a překladatel.
Čtěte také
Méně majetní by mohli platit tisíce, bohatší desetitisíce. Celkově by ale neměla být požadovaná částka přespříliš vysoká: „Nepožadovali bychom od lidí nějaké ruinující poplatky, ale spojili bychom svobodu a odpovědnost.“
„Očkování je k dispozici všem a je zdarma. Nemusíme si ho platit, ono už je hrazené z peněz našich zdravotních pojišťoven, takže dostáváme úžasný benefit, který můžeme využít,“ vysvětluje Joch, proč je pro spoluúčast neočkovaných na léčbě vážné formy nemoci.
Když se někdo dobrovolně rozhodne nenechat očkovat a pak má těžký průběh covidu, tak by si na základě svého rozhodnutí měl připlatit.
Roman Joch
Připouští, že očkování nezabrání tomu, aby lidé covidem-19 neonemocněli. „Ale garantuje nám, že bude pravděpodobnost těžšího průběhu nižší. A nižší je i pravděpodobnost nákazy.“
„A když se někdo dobrovolně rozhodne nenechat očkovat a pak má tu smůlu, neštěstí, že má těžký průběh covidu, čímž čerpá úžasné prostředky z celého zdravotního systému. Tak by si na základě svého rozhodnutí měl připlatit na to, jak se on sám rozhodl,“ shrnuje.
A co Ústava?
Na cestě k poplatkům za léčbu těžkého covidu-19 bez očkování ale stojí mnoho překážek.
Čtěte také
„Nakonec by se to stejně dostalo před Ústavní soud a ten by rozhodl, co máme rozumět pod rovným přístupem – jestli stačí garantovat onu prevenci v podobě vakcíny. Anebo i když člověk v důsledku vlastního vědomého rozhodnutí způsobuje větší zátěž zdravotnímu systému, jestli nutně má nárok na totálně bezplatnou péči,“ namítá Joch.
Joch připouští, že nezná případ země, kde by s podobným přístupem politici uspěli – tedy tam, kde je zdravotní péče hrazená z veřejných financí.
„Ale jako způsob uvažování tímto směrem si myslím, že bychom to mohli zkusit. Byť souhlasím s tím, že nakonec se k tomu asi žádná vláda neodhodlá, protože ta negativní reakce by byla pro ni horší než případné benefity takového systému.“
Preventivně posílit svobodu projevu
Kdyby měl ředitel Občanského institutu a publicista Roman Joch tu možnost a moc, tak by preventivně posílil zákony na ochranu svobody projevu.
Čtěte také
„Vnímám trend ze západní Evropy nebo ze Severní Ameriky. Pod záminkou takzvaného boje proti hate speech, tedy nenávistným projevům – za který ale může být označený jakýkoliv kritický projev vůči někomu, kterému se to může nelíbit –, je tady tendence stále snižovat a zmenšovat mantinely toho, co je legitimní svobodný projev.“
Další názory Romana Jocha najdete v audiozáznamu pořadu Osobnost Plus Barbory Tachecí.
Související
-
Petr Šabata: O povinném očkování se takhle s občany jednat nesmí
Ministr v demisi povinnost zavádí, ministr budoucí ji zruší. Prý proto, že očkovací kapacity jsou omezené. Dobře. Ale proč si to ministři nevyjasnili v zákulisí?
-
Ladislav Zibura: Očkování fandím. Nechci zatěžovat zdravotní systém chudé země svou nezodpovědností
„Velký trend byly před deseti lety membránové věci, které nepromokly. Dnes už mají poutníci jinou strategii – věci tak lehké, že když promoknou, rychle zase uschnou.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.