Rok 68 na vlnách: Milan Weiner, muž, který se poučil ze svého komunismu

Čtěte také

Redaktor zahraničního vysílání Milan Weiner versus posluchač Josef Záruba - diskuse o volbách - 1968

Milan Weiner se narodil 29. března 1924 v Praze. Z gymnázia byl vyloučen v roce 1940, a to z rasových důvodů, protože pocházel z českožidovské rodiny. Poté krátce pracoval nejprve jako prodavač v obchodě s gramofonovými deskami a pak jako poslíček pražské Židovské náboženské obce.

Od roku 1942 byl vězněn v Terezíně, Osvětimi a Buchenwaldu (mimo jiné se spisovatelem Arnoštem Lustigem). V dubnu 1945 uprchl (na českém „sudetském“ území) z pochodu smrti, ale po udání byl znovu zatčen a vězněn až do konce války.

Novinářská cesta do rozhlasu

Po válce absolvoval novinářský kurz při ministerstvu informací, kde pak také – jako redaktor – krátce pracoval. V letech 1946 až 1948 absolvoval čtyři semestry na Vysoké škole politické. Na počátku února 1948 se stal redaktorem Rudého práva. Následující rok vydal propagandistickou brožuru Československo uctívá památku Jiřího Dimitrova.

V únoru 1950 nastupuje jako redaktor ČTK, v roce 1951 odjíždí na rok do Pekingu jako dopisovatel Rudého práva a České tiskové kanceláře. V tomto období vydal tři další propagandistické knižní tituly: Lidová Čína, Vítězství čínského rolníka a Čína procitla: Zápisy z cest nové Číně. V roce 1952 byl kvůli svému židovskému původu z Pekingu odvolán.

Čtěte také

Srpen 1968 radikálně změnil osudy dokonce tří ředitelů Československého rozhlasu

V letech 1952 až 1963 pracoval jako tiskový referent a vedoucí tiskový referent v různých institucích (Československo-sovětský institut ČSAV, ministerstvo potravinářského průmyslu, Ústřední správa nákupu zemědělských výrobků).

Od 16. září 1963 zastával funkci vedoucího redaktora zahraniční rubriky v Redakci zpravodajství Československého rozhlasu. Pod jeho vedením se zde postupně uvolnila cenzura, redakce měla k dispozici více zahraničních novin a časopisů, častěji se vyjíždělo do zahraničí. Prosadil pořad komentovaných zahraničních zpráv Svět dnes večer, a také – ve své době velmi populární – Písničky s telefonem.

Milan Weiner řídil ve své redakci devět redaktorů zahraniční rubriky a sedm zahraničních zpravodajů; spadali pod něj lidé jako Jan Petránek, Karel Kyncl, Karel Jezdinský, Čestmír Suchý, Jiří Dienstbier, Věra Šťovíčková nebo Luboš Dobrovský.

Čtěte také

Dobrovský a Dienstbier: Novináři roku 1968 a pak i významní politici

Vzpomínky bývalých spolupracovníků jsou dodnes jednoznačně pozitivní – Věra Šťovíčková: „Věděl, co chce. Respektoval individuality, ale redakci vedl on. Uměl svůj záměr vysvětlit. Uměl nás získat pro svou představu a do třetice uměl všechno zorganizovat.“

A Luboš Dobrovský: „Vládla jakási zvláštní svoboda, jistota, že co napíšete, samozřejmě s jistou opatrností a autocenzurou, se odvysílá. Ovšem stále je potřeba mít na paměti, že to byla doba, kdy každý drobný krůček směřující k uvolnění cenzury jsme považovali za něco víc, než čím ve skutečnosti byl.“

V roce 1965 obdržel Milan Weiner čestné uznání ke Dni tisku, rozhlasu a televize.

Čtěte také

Zahraniční zpravodajka Věra Šťovíčková byla „poster girl“ socialismu, říká autorka nové knihy o rozhlasu a politice

Na počátku roku 1968 odvysílal řadu svých zásadních a na tehdejší dobu velmi odvážných rozhlasových komentářů k aktuálním vnitropolitickým událostem, ale od léta 1968 ležel v nemocnici se zákeřnou chorobou – zemřel 25. února 1969 v Praze; ve stejný den se v Praze upálil na protest proti okupaci Československa student Jan Zajíc.

Nedlouho po Weinerově smrti byla „jeho“ zahraniční redakce Československého rozhlasu označena za centrum kontrarevoluce v rozhlasu; problémy s uplatněním měly v letech normalizace i jeho manželka a děti. V roce 2009 obdržel in memoriam Novinářskou cenu Karla Kyncla.

V pořadu uslyšíte rozhlasové komentáře Milana Weinera, vzpomínky jeho bývalých spolupracovníků i ukázku z jeho rané žurnalistické tvorby.

Celý pořad v rámci cyklu Rok 68 na vlnách poslouchejte zde: