Táta byl jako ve filmu Vlny vždy připravený se naštvat, vzpomíná Dobrovský. „Pod kotlem bylo naloženo,“ glosuje Hofmann
Film Jiřího Mádla Vlny o Redakci mezinárodního života Československého rozhlasu v době sovětské okupace už v kinech vidělo přes 350 tisíc lidí a bude za Česko bojovat i o Oscara. „Ten film je alegorie. Každá postava reprezentuje více, než sama hraje,“ říká pro Český rozhlas Plus Jan Dobrovský, syn bývalého redaktora Luboše Dobrovského, kterého ve filmu ztvárnil Martin Hofmann. „Takové postavy chcete hrát, je to pro vás čest,“ přiznává herec v pořadu Osobnost Plus.
„Martin tam zahrál postavu neustále zamračeného a trochu přirozčileného člověka, kterým tatínek ve skutečnosti byl. I když to má drobnou nuanci v tom, že on nebyl pořád naštvaný, ale byl vždycky připravený se naštvat,“ komentuje Dobrovský.
„Pod kotlem bylo naloženo. Ale nemuselo to pořád bouchat a hořet,“ glosuje herec Hofmann.
Čtěte také
Luboš Dobrovský byl přitom ke scénáři od začátku skeptický. Nelíbilo se mu, že jsou pro účely příběhu upravovány reálné životní osudy.
„Věta, která je na začátku filmu, kde se říká, že postavy jsou inspirovány skutečnými osobnostmi, jejichž jména nesou, tatínka uklidnila a umožnila film natočit,“ vzpomíná na prvotní odmítnutí scénáře jeho syn.
Naopak pro Martina Hofmanna bylo přijetí role jednoduchým rozhodnutím. „Takové postavy chcete hrát, je pro vás čest,“ říká. „U postav, které žijí a jejichž synové a dcery chodí po tomto světě, bych si dost pečlivě vybíral, komu propůjčím svůj ksicht, čas a chuť jít to filmovat.“
Hrdinové navzdory každodennosti
Přidanou hodnotu příběhu vidí zejména v energii, která doprovázela revoltu vyvolanou okupací, i sílu a nezdolnost čelit normalizovanému režimu.
„Nedovedu si představit, že vás v produktivním věku někdo na 20 let odstaví a snaží se vám ten život udělat jenom hnusný. Je obdivuhodné, že se ti chlapi ještě v docela dobré formě po roce 1989 měli chuť vrátit,“ hodnotí.
Podle Dobrovského ale okupace na intelektuály působila různě. „Těm lidem se proměnil svět. Někteří chtěli zůstat konformní, tak se přihlásili k něčemu, čemu nevěřili. Znali totiž 50. léta a vypadalo to s nimi fakt blbě,“ popisuje Dobrovský.
„A naopak byly i takoví, kteří říkali, že to stálo za to. Chvíli to trvalo, žili v ostrůvcích a nakonec z toho vznikla Charta 77.“
Čtěte také
Jejich hrdinství přitom mnohdy spočívalo v překonávání každodennosti a zdrojem odhodlání byla, podobně jako v případě Luboše Dobrovského, chuť dělat věci správně.
„Zkušenost druhé světové války v dětství, vyvražděná rodina a odsunutá část Němců – tato nespravedlnost byla v tátovi do smrti strašně silná, jako něco, co se nikdy nesmí dopustit,“ vzpomíná Dobrovský. „Nechtěl, abych trpěl jako on, a postavil se všemu a kdykoliv.“
Jak se Martin Hofmann připravoval na natáčení filmu Vlny? A v čem spočívala prozíravost Luboše Dobrovského? Dozvíte se v záznamu celé diskuse. Ptá se Michael Rozsypal.
Související
-
Vzdor a propaganda. V srpnu 1968 zněl éterem odpor i prookupační vysílání z Albánie a Číny
Co vysílaly zahraniční rádia i prookupační stanice? Co se dochovalo v rozhlasových archivech z autentických nahrávek dnů okupace?
-
Kritik: Ve filmu Vlny se zdá, že členové zahraniční redakce byli disidenti. Byli to ale prominenti
„Může se vám stát, že na vaše území vpadne okupační moc a najednou zjistíte, kdo je ochoten s okupanty spolupracovat,“ říká filmový a literární kritik.
-
„Už po pár dnech část kolegů litovala, co vysílala za okupace." Karel Sedláček o startu normalizace
V okupační dny měl rozhlas významnou roli, vysílal i vzkazy rodin nebo možná odbojových skupin. Brzy se ale atmosféra změnila, popisuje legendární hlasatel Karel Sedláček.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
