Když protisystémové strany dostanou víc než 20 %, máme problém, varuje bývalý politik Bratinka
Volby do Evropského parlamentu (EP), které u nás proběhnou už v pátek a sobotu 24. a 25. května, jsou nesmírně důležité pro budoucnost celé Evropy. Alespoň to v Interview Plus řekl bývalý politik a předseda ODA, dnes podnikatel a poradce Pavel Bratinka.
Eurovolby budou střetem mezi suverenisty a proevropskými silami, myslí si politolog Jiří Pehe
Volby do Evropského parlamentu (EP) jsou přede dveřmi. Ředitel New York University v Praze a politolog Jiří Pehe v Interview Plus odhadl, jak polarizovaný bude nový europarlament a proč Češi nechodí k volbám.
Eurovolby jsou teď podle něj „důležitější než ty předchozí. Protože po těch posledních nastal brexit… Nicméně vůle britských občanů k vystoupení z EU, bez toho, aby věděli kam, byl jasný signál. Brexit povzbudil všechny politiky, kteří chtějí formu spolupráce, které se říká EU, nějakým způsobem zrušit,“ tvrdí poradce v otázkách EU a jejích institucí Bratinka.
Hlavní téma letošních voleb pak vidí v odpovědi na otázku, nakolik budou u voličů úspěšní ti, ktreří se označují jako vlastenci a jejich hlavním cílem je demontáž EU. „Každý bude s napětím očekávat, jak to dopadne… a velkou roli bude hrát i volební účast.“
Ta je totiž ve všech členských zemích vždy nižší než u voleb do národních parlamentů. „Je to celkový odraz nálad v Evropě, u kterých záleží na tom, kolik lidí, kteří nemají Unii z nejrůznějších důvodů, většinou kvůli velmi malé informovanosti, rádi, nakonec k volbám přijde.“
Záleží na menších státech
V 751členném EP mají podle Bratinky výhodu menší členské země, které mají mnohem víc poslanců, než by odpovídalo počtu jejich obyvatel. „Na jednoho českého europoslance připadá daleko míň voličů než na jednoho německého. Takže záležet bude na náladách v menších státech.“
Samozřejmě, že nejdůležitější bude konečný výsledek právě u těchto protisystémových stran a pak jejich chování při hlasování.
Eurovolby: O voličský průkaz můžete zažádat do pátku 17. května
V pátek 17. května končí lhůta pro doručení písemných žádostí o voličské průkazy pro květnové volby do Evropského parlamentu.
„Pokud budou hlasovat proti všemu, protože z principu, tak se mnoho nezmění, když jich bude menšina nebo čtvrtina. Problém by byl, kdyby tito lidé byli jazýčkem na vahách mezi jednotlivými frakcemi. V EP pořád je klasická pravice a levice a kdyby museli spolupracovat, tak to má neblahý vliv pro příští volby. Víme totiž, že v zemích, kde dlouhodobě spolupracovali, to nakonec vedlo to k nárůstu extrémistů,“ vysvětluje. Tou mezní hranící bude prý jejich volební výsledek větší než 20 %.
Proč Salvini, Le Penová nebo Okamura?
Kde se bere jejich podpora? Proč lidé volí Mattea Salviniho v Itálii, Marine Le Penovou ve Francii nebo v Česku třeba Tomia Okamuru? Důvody jsou podle bývalého politika hned tři. „Velmi mizerná informovanost průměrného občana, co to vlastně Unie je. Je často líčena jako nějaký létající talíř plný vetřelců kdesi nad mraky, kteří národům cosi diktují. K tomu přistupuje strach ze světa, který se mění, a pocit, že nás EU před ním nechrání (migrace a nové ekonomické mocnosti).“
Jiří Pehe: Jsou eurovolby vítězstvím extremistů?
Pokud bychom byli v interpretaci výsledků voleb do Evropského parlamentu odkázáni jen na média, nejspíš bychom museli usoudit, že Evropskou unií se právě převalila vítězná cunami euroskeptických nacionalistů a pravicových i levicových extremistů.
Jako třetí důvod pak dodává demagogické politiky, kteří vše zneužijí ke snaze zvýšit svůj vliv a podíl na moci. Nejsou ale rozhodovací procesy v Unii běžnému člověku naprosto vzdálené? Nestojí za úspěchem demagogů skutečnost, že Unii nerozumí, a tak slyší na jednoduché teze, ze kterých nakonec vzniká dojem, že vláda v Bruselu je v rukou nikým nevolených byrokratů?
„Zdá se, že některým voličům je vzdálený i způsob, jakým se rozhoduje v Česku,“ odpovídá Bratinka. „Všimněte si, jaký úspěch mělo v prezidentských volbách strašení migranty. Přitom každý si může přečíst Ústavu ČR a je jasné, že by prezident s migraci nic udělat nemohl. Přesto to mělo úspěch. Ten míč je na straně nás, občanů. Vždyť i fungování národních států je velmi složité a není to způsobeno EU,“ dodává.
Alternativa EU? Válčení...
Unie je forma spolupráce, která se po malých krůčcích vyvíjela zhruba 60 let. „Když se objevil problém, tak se státy musely rozhodnout, jak ho vyřešit, aniž by dospěli k otevřenému poloválečnému konfliktu. EU není mechanismus na to, aby zmizely rozdílné zájmy,… ale aby se o nich hlasovalo. Alternativou k hlasování jsou ale válečné zákopy.“
Dnes se prý žádný francouzský nebo německý politik nemůže rozhodnout, jestli chce dál dovážet české pivo nebo auta jen proto, že si je umí vyrobit taky.
„To už v Evropě není možné, ale americký prezident může klidně zítra uvalit cla na naše výrobky a my s tím nic neuděláme. Jakmile by se volalo po národních státech v duchu toho, co se dělo před 1. světovou válkou, tak by se, bohužel, eskalace konfliktu až do válečné nebo kybernetické podoby vůbec nedala vyloučit,“ dodává bývalý politik Pavel Bratinka.
Jak Bratinka hodnotí dosavadní předvolební kampaň? Proč by měli politici víc obhajovat a vysvětlovat roli EU? A co si myslí o brexitu? Poslechněte si v audiozáznamu Interview Plus. Ptal se Jan Bumba.
Související
-
Rozdělené Česko před evropskými volbami. Nejsou jen eurohujeři a euroskeptici, říká sociolog
Vinohradská 12 se sociologem Danelem Prokopem.
-
Je soběstačnost v zemědělství katastrofální? Není, ale je před volbami, odpovídá analytik Havel
Je dvojí kvalita potravin opravdu problém, nebo jen naskakujeme na předvolební vějičku politiků? Jsme popelnicí Evropy? Host: agrární analytik Petr Havel.
-
Petr Šabata: Před evropskými volbami se nemluví o tom hlavním – jak Unii zachránit
Šťastná to země, v níž je hlavním tématem voleb do Evropského parlamentu dvojí kvalita potravin! Tak aspoň zatím vyznívá spíše mdlá kampaň před hlasováním za čtrnáct dní.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.