Hudební rebelové: Nová vlna v Československu. Nepřekonaná vlna talentů a hráz odporu proti úřadům
„Nikdy předtím (včetně legendárních šedesátek) ani nikdy poté nedošlo k takovému uskupení talentů, originality a výjimečnosti v jeden čas a na jednom místě,“ napsal hudební publicista Vojtěch Lindaur (1957–2018) o české nové vlně. Sám Lindaur se jako vedoucí pražského kulturního střediska Opatov do jejich dějin také zapsal.
Jeho klub patřil k těm podnikům, které neoficiálním hudebníkům, včetně novovlnných, umožňovaly vystupovat. Nejznámější a dramaturgicky nejotevřenější byl ovšem Juniorklub Na Chmelnici.
Nucený konec
Jak v druhé části série Hudební rebelové říká hudební historik Radek Diestler z pražského Popmusea, první generace nové vlny se objevila na začátku 80. let. Šlo o muzikanty, které inspirovaly zahraniční novovlnné formace. Zejména Talking Heads, Iggy Pop, The B 52´s a další.
Čtěte také
Nejvýraznější v této generaci byla určitě Jasná páka, Letadlo a Pražský výběr, i když u něj se někteří fanoušci nové vlny přou o to, zda skutečně k ostatním novovlnným patří. Ovšem všechny tři a s nimi tři desítky dalších spojuje fakt, že musely kolem roku 1983 ukončit činnost.
Právě tehdy si totiž kulturní a bezpečnostní orgány všimly, že v zemi přibylo nových hudebních skupin, které k sobě přitahují mladé lidi. Ty okouzlovaly ironické a vtipné texty, nová hudba, uvolněnost, nadhled, určitá drzost.
To vše zcela nepodobné natuženým zpěvákům a zpěvačkám vystupujícím v televizních estrádách. Vytvářela se subkultura mladých lidí, kterým byla ideologie naprosto fuk.
O politiku nešlo
„Ta kapela byla hodně našlapaná. Na koncertech jsme měli pořád plno,“ vzpomíná v pořadu David Koller, tehdy bubeník Jasné páky, jedné z tehdy nejoblíbenějších novovlnných skupin, a dodává: „O politiku nám nešlo, tý bylo všude plno.“
Podobně se vyjádřil třeba frontman dalšího představitele nové vlny, kapely Letadlo, Josef Vondrášek. Hráli prostě proto, že chtěli hrát, ne aby zasahovali do politiky. Jenže politika zasáhla do nich.
Texty, v nichž se např. opakují „důmyslná“ slova „kaťa, paťa, haťa“ (Pražský výběr), nebo se pět minut vyřvává „Bejby, bejby, dej mi kadilak“, či „hipi, hipi, šejk“ (Letadlo), nebo vulgární text „má špinavá záda, nepije, nesolí, nekouří, ale má to ráda“, či píseň s názvem Pal vodsuď, hajzle (Jasná Páka), nebo „náš pán je král, má jméno heroin“ (Bronz), vypadající jako výplod chorého mozku, jsou ve skutečnosti výrazem nihilismu a cynismu, hluboké nekulturnosti a ideologických přístupů, které jsou socialistické společnosti zcela cizí…
Tento odstavec je součástí rozsáhlého materiálu, který vyšel v roce 1983 ve stranickém magazínu Tribuna a stal se roznětkou pro zátah na novovlnné kapely. Z několika směrů začal být vyvíjen na neoficiální scénu tlak, který vyvrcholil zánikem řady skupin. Ovšem jen dočasným.
Řada z nich se zanedlouho na scénu vrátila, jen s novým názvem. Vedle nich ale dál vznikaly formace nové. Nakonec nezbylo než částečně kapitulovat.
Jak? To si poslechněte v Tématu Plus ve druhém dílu série Hudební rebelové.
