Zaskládaný byt, ve kterém skoro nejde chodit. Dokument Život pod nánosem ukazuje problém hromadění
Paní Eva si prošla dlouhodobým citovým zanedbávání v dětství, domácím násilím v dospělosti a později šikanou na pracovišti. Pocit bezpečí získala až tehdy, když ve svém bytě začala chronicky hromadit různé věci. Jenže to jí způsobilo další problémy.
Dokument Život pod nánosem Kateřiny Hrochové upozorňuje na rozšířený, ale málo známý jev, navíc doprovázený spoustou mýtů a předsudků.
Přijmout pomoc
Čtěte také
Dokument zachycuje okamžik, kdy se paní Eva odhodlá přijmout pomoc zvenčí. Přináší ji Martin Mojžíš Ondruš, zakladatel iniciativy Břečťan, která lidem s chronickým hromaděním bezplatně pomáhá vyklízet byty.
„Já jsem začala dávat hromádky novin ke dveřím, pak kolem dveří. Něco jsem vyprala a dala jsem to z nějakého nepochopitelného důvodu na zem. A pak jsem zase něco vyprala a zase na zem,“ popisuje paní Eva.
Obranný mechanismus
Vedle jejího příběhu dokument představuje i zkušenost další ženy, která o svém hromadění mluví jako o obranném mechanismu po sérii úmrtí blízkých a těžkém onemocnění.
„Tam nehraje roli problém s pravou nebo levou rukou, že bych nedokázala uchopit tašky, ale problém ve zdevastované psychice,“ vysvětluje, že chronické hromadění nesouvisí s leností uklízet.
Její výpověď přitom ukazuje, že po vyklizení prostoru nepřichází automatická úleva a že zásadní roli hraje dlouhodobá psychoterapie.
Kolik může být v Česku lidí, kteří chronicky hromadí? Proč násilné vyklizení bytu může napáchat víc škody než užitku? A jak těmto lidem skutečně pomoci? Poslechněte si celý dokument Život pod nánosem, který vysíláme v repríze.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
