Josef Frank, zapomenutá oběť v procesu s Rudolfem Slánským
Bylo mu 43 let, když ho oběsili. Za nic. Josef Frank, jedna z obětí procesu s údajnou skupinou generálního tajemníka československých komunistů Rudolfa Slánského. Proč musel umřít? Na to v pořadu Portréty odpoví historik Zdeněk Doskočil.
Mezi obžalovanými ve vykonstruované skupině Rudolfa Slánského byl Josef Frank jedním z nejvýše postavených komunistů: byl zástupcem generálního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Československa Rudolfa Slánského, odpovědným od roku 1941 za oddělení průmyslu a stavebnictví, plánování, finance a obchod; po reorganizaci v září 1951 dozoroval hospodářskou správu i technický sekretariát Ústředního výboru.
Čtěte také
Rodák (1909) z Prostějova měl poměrně nízké vzdělání (pět tříd obecné školy a čtyři třídy reálky), podle všeho byl ale schopným organizátorem, aktivním od 30. let ve strukturách KSČ, v odborech i spotřebním družstevnictví.
Prakticky celou válku prožil v nacistických koncentračních táborech. Vzhledem k funkci pomocníka táborového velení v oddělení „arbeitsstatistik“ ovlivňoval pracovní nasazení mnoha spoluvězňů.
Nejpřísnější trest
Čtěte také
Možnost mnohým pomoci znamenala i současně nutnost mnohým do určité míry uškodit, což mu po válce vyneslo zapsání na seznam válečných zločinců vydaný mezinárodní komisí OSN v září 1946, kde Frank figuroval na základě podkladů dodaných bývalými francouzskými vězni.
Pravdu v tomto případě se nikdy nepodařilo zjistit a je příznačné, že zatímco těsně po válce bylo jakékoli provinění Franka československými komunisty odmítnuto, v listopadu 1952 před soudem byl Frank komunistickou justicí za své válečné činy označen za zrádce.
Stejně odpovídá dobové atmosféře, že Frank byl souzen za údajné napomáhání Rudolfu Slánskému, ale vůbec se nehovořilo o jeho skutečných proviněních, například o nelegálních operacích se zbožím a zahraničními měnami, díky kterým KSČ po válce získávala peníze na činnost.
Čtěte také
Frank byl zatčen jako jeden z posledních mezi obžalovanými, koncem května 1952. S vysokou pravděpodobností věděl, do jak neřešitelné situace se dostal, proto přistoupil na spolupráci s vyšetřovateli a před soudem odrecitoval celé odstavce absurdních obvinění a sebeobvinění, za která potom požádal o nejpřísnější trest. Dostal ho. V tehdejší vypjaté antisemitské kampani byl Frank jedním ze tří obžalovaných v procesu, kteří nebyli židovského původu.
Byl oběšen 3. prosince 1952 ráno o páté, žádost pozůstalých o vydání ostatků k uložení do rodinného hrobu nebyly vyslyšeny a popel všech, na nichž byl trest smrti vykonán, byl státní bezpečností vysypán na silnice v okolí Prahy. Josef Frank byl rehabilitován v roce 1963 a v dubnu 1968 mu prezident Ludvík Svoboda udělil vyznamenání Hrdina ČSSR in memoriam.
Související
-
Hladký průběh února 1948 umožnila i nenápadná práce Karla Švába
Jméno komunistického náměstka ministra národní bezpečnosti Karla Švába je nejčastěji spojováno s jeho obžalobou v procesu s Rudolfem Slánským.
-
Vladimír Peška vedl studentskou demonstraci až k Hradu. V době, kdy ulici už ovládali komunisté
Únor 1948 změnil osudy mnoha lidem. Byl mezi nimi i student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Vladimír Peška (1920 až 2002).
-
Politik a bratr prezidenta Vojta Beneš chtěl v únoru 1948 postupovat proti komunistům razantněji
Zatímco Edvarda Beneše si dnes vybaví kdekdo, málo se ví, že nebyl jediným z deseti sourozenců Benešových, kteří to v politice „někam dotáhli“.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.