Eugen Löbl nebyl po procesu se Slánským popraven, odseděl si však nejdelší trest
Ze čtrnácti lidí souzených v procesu s takzvanou skupinou Rudolfa Slánského měli jen tři to štěstí, že neodešli od soudu na šibenici a dostali doživotní tresty. Nejdéle z nich zůstal ve vězení Eugen Löbl. Byl vůbec prvním zatčeným ze všech souzených a propuštěn byl až v roce 1960, jako poslední.
Rodák z Holíče (1907) studoval na Vyšší průmyslové škole v Bratislavě a později na Hochschule für Welthandel ve Vídni. Až do vypuknutí druhé světové války pracoval v bratislavské pobočce pojišťovny Riunione Adriatica.
Čtěte také
Jako levicově orientovaný intelektuál vstoupil v roce 1931 do KSČ, spolupracoval také s Gustávem Husákem a dalšími kolem časopisu Dav. Ve 30. letech navštívil také Sovětský svaz.
Hned roku 1939 odešel do exilu do Velké Británie, kde byl zaměstnán na Ministerstvu pro hospodářskou obnovu při exilové vládě, od 1943 byl národohospodářským poradcem ministra zahraničních věcí Jana Masaryka. Ve státních službách zůstal i po válce, stal se prvním náměstkem ministra zahraničního obchodu a od roku 1948 i členem bankovní rady Československé národní banky.
Zastánce pomalejších změn
V září 1949 byl poprvé zatčen, vyšetřován a propuštěn, koncem listopadu následovalo další zatčení a obvinění z údajného „prosazování obchodních styků s USA a státy západní Evropy“.
Čtěte také
Ve vyšetřovací vazbě byl tři roky a Státní bezpečnost zpočátku ani neměla jasno v tom, do kterého z chystaných inscenovaných procesů Löbla zařadit.
Nakonec byl souzen až v listopadu 1952 s uměle vykonstruovanou „skupinou Slánský a spol.“ a společně s Vavrem Hajdů a Arturem Londonem odešel od soudu s trestem doživotního vězení za údajnou velezradu, vyzvědačství a sabotáž. Skutečnost, že byl propuštěn v rámci amnestie v květnu 1960, z něj dělá jednoho z nejdéle (ne-li vůbec nejdéle) vězněných funkcionářů KSČ.
Po propuštění se živil jako skladník, od roku 1963 byl ředitelem krajské pobočky Státní banky československé v Bratislavě a aktivním publicistou. Psal o – dobovou terminologií – „období deformací“, o porušování lidských práv a dalších nezákonnostech v 50. letech; uvažoval o perspektivách politických a ekonomických reforem v Československu.
Čtěte také
Aktivně se zapojil do událostí roku 1968 a podporoval reformy v KSČ, zastával ale spíš pomalejší tempo změn. Brzy po srpnu 1968 odešel přes Rakousko do USA, kde přednášel na řadě univerzit – zatímco v československém tisku byl coby emigrant obviňován ze „subjektivního idealismu, pravicového oportunismu, revizionismu a elitářství“.
V posledních letech života se zapojil do činnosti Světového kongresu Slováků, zemřel v srpnu 1987 v New Yorku.
V Pořadu Portréty přiblíží jeho roli v procesu historik Zdeněk Doskočil.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
