Poválečný šéf vojenské rozvědky Reicin byl schopný všeho. Šel na šibenici, protože se ho báli
Byl odsouzen k trestu smrti za činy, které nikdy nevykonal – a o pár let později se při jeho rehabilitaci mluvilo o zločinech, za které nikdy souzen nebyl. Mezi odsouzenými v procesu s takzvanou skupinou Rudolfa Slánského bývá zmiňován jako ten, koho semlela mašinérie, kterou sám pomáhal budovat. Poslechněte si Portréty o obávaném zpravodajci Bedřichu Reicinovi.
Reicin se narodil 29. září 1911 v Přerově v chudé židovské rodině, která se po čase přestěhovala do Plzně. Reicin tam navštěvoval gymnázium a německou obchodní akademii.
Čtěte také
Ze školy byl v roce 1929 vyloučen, protože u něj byly při zatčení v Praze nalezeny komunistické agitační materiály.
Pak se stal placeným funkcionářem KSČ. Působil ve Svazu komunistické mládeže a byl sportovním redaktorem Rudého práva.
Za činnost ve prospěch komunistické strany byl vyšetřován a několikrát vězněn. Působil pod falešnými jmény a obviněn byl i ze špionáže ve prospěch SSSR.
Po okupaci Československa byl Reicin dvakrát zatčen gestapem, a přestože byl židovského původu a komunista, podařilo se mu v říjnu 1940 legálně opustit protektorát.
Patřil ke skupině Židů, kterým poskytla azyl Čínská republika. Do Číny ale Reicin nedorazil, v Moskvě vystoupil z vlaku a přihlásil se místním úřadům.
Spolutvůrce justiční vraždy Píky
Pracoval jako redaktor českého vysílání v Moskvě až do přepadení Sovětského svazu německou armádou, kdy byl internován v gulagu.
V únoru 1942 byl zařazen do československého pluku v Buzuluku, v němž působil i jako komunistický aktivista a informátor moskevského vedení KSČ.
Čtěte také
Začátkem roku 1943 se Reicin dostal poprvé a naposledy na frontu a u Sokolova byl nešťastnou náhodou raněn zbloudilou kulkou do ruky.
Přímých bojů se neúčastnil, přesto byl vyznamenán, povýšen a jmenován zástupcem osvětového důstojníka brigády.
Začátkem roku 1945 jmenován přednostou Obranného zpravodajství (OBZ), vojenské kontrarozvědky.
V dubnu se stal náčelníkem nově utvořené Hlavní správy obranného zpravodajství. OBZ se pod Reicinovým vedením stalo mocenským nástrojem KSČ a jeho činnost byla založena na provokacích a vykonstruovaných procesech s nekomunistickými nebo protikomunistickými vojáky.
Byl spolutvůrcem justiční vraždy generála Heliodora Píky či vykonstruovaných procesů s generály Karlem Janouškem a Karlem Kutlvašrem.
Po únoru 1948 si jako náměstek ministra obrany vybudoval neomezenou moc a koncem roku byl povýšen do hodnosti brigádního generála.
Čtěte také
Reicinovo mocenské impérium se začalo hroutit v roce 1950 po jmenování Alexeje Čepičky ministrem národní obrany.
Novému ministrovi začal vlivný náměstek překážet a právě Čepička měl významný podíl na Reicinově zatčení v únoru 1951.
Ve vězení byl Reicin vystaven výslechovým metodám, které sám zaváděl. Nakonec nebyl obviněn z porušování zákonů při výkonu svých funkcí, ale ze smyšlených činů coby spolupachatel v „protistátním spikleneckém centru“ kolem Rudolfa Slánského.
V zinscenovaném procesu byl i s dalšími deseti odsouzen k trestu smrti a ráno 3. prosince 1952 oběšen.
Související
-
Před 70 lety se Slánský stal obětí vlastních čistek. Na dno a na šibenici s ním šlo deset dalších
Mimořádnou úlohu v monstrprocesech 50. let byl i proces s „protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského“. Vysíláme příběhy pěti z nich.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
