Poválečný šéf vojenské rozvědky Reicin byl schopný všeho. Šel na šibenici, protože se ho báli

Reicin se narodil 29. září 1911 v Přerově v chudé židovské rodině, která se po čase přestěhovala do Plzně. Reicin tam navštěvoval gymnázium a německou obchodní akademii.

Čtěte také

Eugen Löbl nebyl po procesu se Slánským popraven, odseděl si však nejdelší trest

Ze školy byl v roce 1929 vyloučen, protože u něj byly při zatčení v Praze nalezeny komunistické agitační materiály.

Pak se stal placeným funkcionářem KSČ. Působil ve Svazu komunistické mládeže a byl sportovním redaktorem Rudého práva.

Za činnost ve prospěch komunistické strany byl vyšetřován a několikrát vězněn. Působil pod falešnými jmény a obviněn byl i ze špionáže ve prospěch SSSR.

Po okupaci Československa byl Reicin dvakrát zatčen gestapem, a přestože byl židovského původu a komunista, podařilo se mu v říjnu 1940 legálně opustit protektorát.

Patřil ke skupině Židů, kterým poskytla azyl Čínská republika. Do Číny ale Reicin nedorazil, v Moskvě vystoupil z vlaku a přihlásil se místním úřadům.

Spolutvůrce justiční vraždy Píky

Pracoval jako redaktor českého vysílání v Moskvě až do přepadení Sovětského svazu německou armádou, kdy byl internován v gulagu.

V únoru 1942 byl zařazen do československého pluku v Buzuluku, v němž působil i jako komunistický aktivista a informátor moskevského vedení KSČ.

Čtěte také

Nejmladším oběšeným v procesu se skupinou Slánského byl Rudolf Margolius. Proč zrovna on, je ale pro historiky záhadou

Začátkem roku 1943 se Reicin dostal poprvé a naposledy na frontu a u Sokolova byl nešťastnou náhodou raněn zbloudilou kulkou do ruky.

Přímých bojů se neúčastnil, přesto byl vyznamenán, povýšen a jmenován zástupcem osvětového důstojníka brigády.

Začátkem roku 1945 jmenován přednostou Obranného zpravodajství (OBZ), vojenské kontrarozvědky.

V dubnu se stal náčelníkem nově utvořené Hlavní správy obranného zpravodajství. OBZ se pod Reicinovým vedením stalo mocenským nástrojem KSČ a jeho činnost byla založena na provokacích a vykonstruovaných procesech s nekomunistickými nebo protikomunistickými vojáky.

Byl spolutvůrcem justiční vraždy generála Heliodora Píky či vykonstruovaných procesů s generály Karlem Janouškem a Karlem Kutlvašrem.

Po únoru 1948 si jako náměstek ministra obrany vybudoval neomezenou moc a koncem roku byl povýšen do hodnosti brigádního generála.

Čtěte také

Ludvík Frejka se u soudu přiznal ke všemu, stejně ho oběsili

Reicinovo mocenské impérium se začalo hroutit v roce 1950 po jmenování Alexeje Čepičky ministrem národní obrany.

Novému ministrovi začal vlivný náměstek překážet a právě Čepička měl významný podíl na Reicinově zatčení v únoru 1951.

Ve vězení byl Reicin vystaven výslechovým metodám, které sám zaváděl. Nakonec nebyl obviněn z porušování zákonů při výkonu svých funkcí, ale ze smyšlených činů coby spolupachatel v „protistátním spikleneckém centru“ kolem Rudolfa Slánského.

V zinscenovaném procesu byl i s dalšími deseti odsouzen k trestu smrti a ráno 3. prosince 1952 oběšen.