Poválečný šéf vojenské rozvědky Reicin byl schopný všeho. Šel na šibenici, protože se ho báli

15. prosinec 2022

Největší audioportál na českém internetu

Na snímku zprava František Engel, Bedřich Reicin (v 2. řadě), Ludvík Svoboda, Vladimír Janko, Jaroslav Procházka | Foto: Fotobanka Profimedia

Zpravodajec Bedřich Reicin byl ctižádostivý a schopný. Všeho schopný

Byl odsouzen k trestu smrti za činy, které nikdy nevykonal – a o pár let později se při jeho rehabilitaci mluvilo o zločinech, za které nikdy souzen nebyl. Mezi odsouzenými v procesu s takzvanou skupinou Rudolfa Slánského bývá zmiňován jako ten, koho semlela mašinérie, kterou sám pomáhal budovat. Poslechněte si Portréty o obávaném zpravodajci Bedřichu Reicinovi.

Reicin se narodil 29. září 1911 v Přerově v chudé židovské rodině, která se po čase přestěhovala do Plzně. Reicin tam navštěvoval gymnázium a německou obchodní akademii.

Čtěte také

Ze školy byl v roce 1929 vyloučen, protože u něj byly při zatčení v Praze nalezeny komunistické agitační materiály.

Pak se stal placeným funkcionářem KSČ. Působil ve Svazu komunistické mládeže a byl sportovním redaktorem Rudého práva.

Za činnost ve prospěch komunistické strany byl vyšetřován a několikrát vězněn. Působil pod falešnými jmény a obviněn byl i ze špionáže ve prospěch SSSR.

Po okupaci Československa byl Reicin dvakrát zatčen gestapem, a přestože byl židovského původu a komunista, podařilo se mu v říjnu 1940 legálně opustit protektorát.

Patřil ke skupině Židů, kterým poskytla azyl Čínská republika. Do Číny ale Reicin nedorazil, v Moskvě vystoupil z vlaku a přihlásil se místním úřadům.

Spolutvůrce justiční vraždy Píky

Pracoval jako redaktor českého vysílání v Moskvě až do přepadení Sovětského svazu německou armádou, kdy byl internován v gulagu.

V únoru 1942 byl zařazen do československého pluku v Buzuluku, v němž působil i jako komunistický aktivista a informátor moskevského vedení KSČ.

Čtěte také

Začátkem roku 1943 se Reicin dostal poprvé a naposledy na frontu a u Sokolova byl nešťastnou náhodou raněn zbloudilou kulkou do ruky.

Přímých bojů se neúčastnil, přesto byl vyznamenán, povýšen a jmenován zástupcem osvětového důstojníka brigády.

Začátkem roku 1945 jmenován přednostou Obranného zpravodajství (OBZ), vojenské kontrarozvědky.

V dubnu se stal náčelníkem nově utvořené Hlavní správy obranného zpravodajství. OBZ se pod Reicinovým vedením stalo mocenským nástrojem KSČ a jeho činnost byla založena na provokacích a vykonstruovaných procesech s nekomunistickými nebo protikomunistickými vojáky.

Byl spolutvůrcem justiční vraždy generála Heliodora Píky či vykonstruovaných procesů s generály Karlem Janouškem a Karlem Kutlvašrem.

Po únoru 1948 si jako náměstek ministra obrany vybudoval neomezenou moc a koncem roku byl povýšen do hodnosti brigádního generála.

Čtěte také

Reicinovo mocenské impérium se začalo hroutit v roce 1950 po jmenování Alexeje Čepičky ministrem národní obrany.

Novému ministrovi začal vlivný náměstek překážet a právě Čepička měl významný podíl na Reicinově zatčení v únoru 1951.

Ve vězení byl Reicin vystaven výslechovým metodám, které sám zaváděl. Nakonec nebyl obviněn z porušování zákonů při výkonu svých funkcí, ale ze smyšlených činů coby spolupachatel v „protistátním spikleneckém centru“ kolem Rudolfa Slánského.

V zinscenovaném procesu byl i s dalšími deseti odsouzen k trestu smrti a ráno 3. prosince 1952 oběšen.

autor: David Hertl

Související