Slánského právník Bartoš na skutečnou obhajobu rezignoval, postupoval jen podle zadání KSČ
„Obhajoba nehodlá hájit mimořádně těžké zločiny,“ řekl u soudu advokát Vladimír Bartoš. Právník, který měl v listopadu 1952 obhajovat před Státním soudem v Praze obžalovaného Rudolfa Slánského. A nejen jeho. Ve vykonstruovaném, divadelním procesu tak plnil roli, kterou od něj komunistická strana očekávala. Proč ho ale později vyhodili z advokacie? V Portrétech odpovídá historik Petr Blažek.
Pozdější advokát Vladimír Bartoš (1909 až 1986) vystudoval reálné gymnázium a Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Nejprve pracoval jako advokátní koncipient, od roku 1938 měl vlastní advokátní praxi.
Za války byl několikrát vyslýchán gestapem, mimo jiné kvůli vyzvedávání peněz pro židovské občany.
V revolučních dnech května 1945 se účastnil bojů v Praze-Dejvicích. Jeho matka zemřela několik měsíců po konci války na následky válečného věznění. Politického života a dění se Bartoš dlouho neúčastnil, do KSČ vstoupil až v březnu 1948.
Patrně právě s jeho vstupem do KSČ souvisí i jeho rychlá kariéra a stal se jedním z vyhledávaných „obhájců“ v politických kauzách.
V květnu a červnu 1950 byl obhájcem Václava Dundra a Antonie Klenerové v procesu proti Miladě Horákové a jejím společníkům. V červenci 1951 byl u procesu s americkým novinářem Williamem Oatisem.
Na podzim 1952 zastupoval Rudolfa Slánského a Rudolfa Margolia v největším politickém monstrprocesu, ve kterém padlo 11 rozsudků smrti. Obhájce Bartoš postupoval zcela podle pokynů KSČ, na skutečnou obhajobu svých klientů v podstatě rezignoval a spíš jen mírnějšími slovy popisoval jejich trestnou činnost.
Odchod z advokacie
Shodou okolností hned v dalším roce (1953) obhajoval Bartoš Slánského bratra Richarda v takzvaném „procesu proti diplomatům“.
V prosinci 1953 to byla obhajoba komunistického funkcionáře Osvalda Závodského. I tento případ skončil trestem smrti.
Čtěte také
Ještě v roce 1954 stál u soudu s Bedřichem Kopoldem, který byl opět odsouzen v procesu se skupinou důstojníků československé armády. Dostal 18 let odnětí svobody.
Bartoš byl v první polovině 50. let hodnocený jako jeden z nejlepších obhájců s tím, že má velmi dobré odborné a organizační schopnosti a velkou pracovní výkonnost.
Už v roce 1958 byl ale odvolán z funkce vedoucího Advokátní poradny č. 1 v Praze, údajně proto, že v životopisu zapřel svůj třídní původ.
Pracoval i v advokátní poradně v Praze 7, ale v roce 1965 musel na základě rozhodnutí vedení KSČ v souvislosti s rehabilitacemi nespravedlivě odsouzených v 50. letech, odejít z advokacie. Pracoval v Ústavu pro vzdělávání pracovníků ve stavebnictví.
Vladimír Bartoš byl nejpozději od června 1954 spolupracovníkem Státní bezpečnosti, podle historiků byla ale jeho spolupráce nejspíš delší, protože svazek byl staršího data.
V prosinci 1955 Státní bezpečnost spolupráci ukončila a svazek uložila do archivu, po téměř 30 letech byl skartován.
Celé Portréty si poslechněte v audiozáznamu.
Související
-
Nejmladším oběšeným v procesu se skupinou Slánského byl Rudolf Margolius
Z 11 oběšených v procesu s tzv. skupinou Rudolfa Slánského byl nejmladším náměstek ministra zahraničního obchodu Rudolf Margolius. Jeho zařazení do procesu je záhadou.
-
Ludvík Frejka se u soudu přiznal ke všemu, stejně ho oběsili
Komunisty ovládaná justice poslala před 70 lety na oprátku v procesu s tzv. skupinou Rudolfa Slánského i ekonomického poradce Klementa Gottwalda, Ludvíka Frejku.
-
Eugen Löbl nebyl po procesu se Slánským popraven, odseděl si však nejdelší trest
Ze čtrnácti lidí souzených v procesu s takzvanou skupinou Rudolfa Slánského měli jen tři to štěstí, že neodešli od soudu na šibenici a dostali doživotní tresty.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.