Nejmladším oběšeným v procesu se skupinou Slánského byl Rudolf Margolius. Proč zrovna on, je ale pro historiky záhadou
Z jedenácti oběšených v procesu s takzvanou skupinou Rudolfa Slánského byl nejmladším náměstek ministra zahraničního obchodu Rudolf Margolius. Jeho zařazení do procesu je pro historiky dodnes trochu záhadou: bývalý vězeň nacistických lágrů a řadový člen komunistické strany byl člověkem, o jehož ideálech se nedalo pochybovat.
Rodák (1913) z Prahy a vystudovaný právník měl opačnou zkušenost než mnozí komunisté. Zatímco oni se v meziválečném období snažili podívat do Sovětského svazu, Margolius díky členství v organizaci YMCA cestoval po Evropě a podíval se i do USA.
Kvůli židovskému původu byl v roce 1941 i s manželkou deportován do ghetta v Lodži a později do Osvětimi. Tamní peklo přežil, následoval lágr v Dachau, ze kterého se mu podařilo v dubnu 1945 utéct.
V Praze Margoliovi zjistili, že ve vyhlazovacích táborech byli zavražděni všichni jejich příbuzní. Snad právě tato zkušenost jej přivedla koncem roku 1945 do KSČ.
Podle svědectví manželky vstoupil do strany po těžkém vnitřním boji – měl povědomí o stalinském teroru v SSSR od přítele Pavla Tigrida. Chápal to ale jen jako přechodnou fázi, která se v československých podmínkách nemůže opakovat.
Co se nepovedlo nacistům
Margoliův syn Ivan před lety řekl: „V koncentrácích viděl otec komunisty, kteří pomáhali lidem. To ho nadchlo.
Čtěte také
Po válce si myslel, že komunismus je cesta, jak změnit svět, zabránit rasismu a dalším válkám. Měl takový idealistický pohled.
Byl hrdý na svou víru v komunismus, na to, že může sloužit dobré věci, že stojí u počátků lepší budoucnosti. Socialismus pro něho znamenal alternativu k nespravedlivé společnosti, antisemitismu, chudobě a útlaku.“
V roce 1948 přijal – na stranický příkaz – místo šéfa kabinetu ministra zahraničního obchodu. Italský komunistický senátor Eugenio Reale, který v únoru 1948 pobýval v Praze, později řekl, že se s Margoliem sešel krátce po 25. únoru: „Šeptal mi: Je příliš brzy, příteli, abych řekl, zda jsme udělali dobře, či ne.“
V roce 1949 se Margolius stal náměstkem ministra zahraničního obchodu a řídil sektor obchodu s kapitalistickými zeměmi.
Vyjednal a podepsal několik důležitých hospodářských smluv s Velkou Británií, které měly pro československou ekonomiku znamenat významný přínos západní měny.
Čtěte také
Ostatně, byl za to ještě vládou pochválen. V lednu 1952 byl ale zatčen, zařazen do „skupiny“ Slánského a v listopadu 1952 po měsících výslechů a nátlaku v soudním procesu viněn z toho, že sjednával hospodářské dohody se západními zeměmi navzdory přání Sovětského svazu orientovat hospodářství na socialistické země.
Margolius nebyl ani vysoce postavený komunista, ani neměl kontakty s bezpečnostním aparátem, roli zde hrál pouze jeho původ. Po vynesení rozsudku byl 3. prosince 1952 v Praze oběšen; před smrtí ještě napsal dva dopisy – manželce a synovi.
Pavel Tigrid později napsal: „Margolius si prožil své v nacistických koncentrácích a do KSČ vstoupil po válce z opravdového přesvědčení: aby se už nikdy nemohlo opakovat, co se stalo, aby už nikdy nikdo nebyl pronásledován pro svůj rasový, národní nebo sociální původ, aby si lidé byli opravdu rovni, aby byl nastolen věk skutečné svobody. O pár let později se soudruhům podařilo, co se nepovedlo nacistům: zabili ho.“
Celý pořad Portréty najdete v audiu.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
