Příběh mafie: Prorůstání organizovaného zločinu do amerického státu
Americká mafie 20. století je prakticky mladší sestrou mafie italské, respektive hlavně sicilské, ostatní národnosti jako např. Irové hráli vždy druhé housle. Základní principy fungování – omertu, neboli mlčenlivost a pohrdání státem – si také italští mafiáni přinesli ze svých původních působišť, zejména na jihoitalském venkově, který nově nahradila americká velkoměsta.
Čtěte také
Základní podmínky k šíření organizovaného zločinu a bujení mafiánských praktiky se v USA utvářely snadno a rychle.
Mohly za to miliony přistěhovalců z Evropy a také velmi omezené možnosti uplatnění pro často pologramotnou italskou populaci, odkázanou na tu nejprimitivnější práci v přístavech nebo při stavbě železnic.
Žádná sociální síť neexistovala a americká společnost na takový příval přistěhovalců nebyla připravená. Ti tak začali vytvářet své vlastní paralelní struktury, které měly i svůj sociální význam. Neodvratně ale směřovaly ke koketování s organizovaným zločinem – a časem ho v některých amerických městech zcela ovládly.
Rodina je všechno
Je pro mafiána rodina vedle peněz jedinou hodnotou? Publicista Rudolf Kvíz, odborník na fungování extremistických skupin a organizovaného zločinu, k tomu podotýká: „Rodina v žargonu mafie měla vždy význam širšího společenství. A mafie se vždy snažila především vytvořit paralelní strukturu. Mafiáni rozhodně necítili loajalitu vůči státu, mimo jiné i proto, že i na Sicílii v místech, které byly na periferii zájmu všech institucí, si zvykli ,stát alternovat‘.“
Čtěte také
V rámci klasického dilematu mezi životem ubíjeného poctivce a spokojeného darebáka, se tedy řada italských imigrantů rozhodla svěřit životy do rukou svých krajanů, kteří brzy začali vytvářet mafiánské klany. Možnosti jejich „práce“ byly široké. Portfolio zahrnovalo samozřejmě prostituci, vybírání výpalného – racketeering –, postupně přibývaly herny a nálevny, časem i obchod s drogami a korumpování politiků.
Jako najít ropu…
Hlavním „gamechangerem“, který mafii v USA přinesl pohádkové zisky, bylo období těsně po 1. světové válce, konkrétně léta 1919–1920.
Čtěte také
Jak podotýká historik Jan Adamec: „Základní charakteristiky organizovaného zločinu jako je loajalita, mlčenlivost a soudržnost zločineckých gangů na určitém území byla stejná, ať už se jednalo o Londýn, Paříž, New York nebo Chicago.“
„V případě italsko-americké mafie k tomu musíme přidat sílu národnostní identity migrantů z Evropy, která je důležitým prvkem soudržnosti a prostředkem k rozdělení na ̗,my a oni´. A tou obrovskou změnou, která nenastala nikde jinde než v USA, byla prohibice. Ta dala mafii obrovskou možnost zbohatnout a prosáknout do státních, městských nebo odborových struktur. Bylo to, jako byste našli ropu,“ pokračuje historik.
Čtěte také
Pro milovníky americké demokracie se tak vynořila kardinální otázka: Jak je vlastně možné, že se společnost, která má i na bankovkách napsáno, že věří v pánaboha, a k tomu si velmi zakládá na ústavním pořádku a rovnosti občanů před zákonem, dokázala připustit vznik mafiánských struktur ve státě, který tak chtě nechtě ukazoval, že na některé je krátký?
FBI vs. mafie
„Zatracená FBI, nic jim není svatý,“ praví jedna z postav slavného Coppolova Kmotra z roku 1972. Boj této federální agentury s mafiánskými klany, je složitou kapitolou americké demokracie. Federální struktury – stejně jako americké politické špičky – dlouho tahaly v souboji s mafií za kratší konec provazu, a změnilo se to až počátkem 70. let.
Čtěte také
Pomohla senátní slyšení, kam museli mafiáni chodit, a vystavit tak svou tvář veřejné pozornosti. Také se zdokonalily možnosti odposlechů. Byly zavedeny nové drastické tresty za zločinné spolčení, zároveň byl zavedený program na ochranu svědků. Tím se podařilo některé mafiány přimět ke spolupráci s vyšetřovacími orgány.
Boj s mafií trval dlouho – v podstatě až do 2. světové války bylo působení mafie považováno jen za jakýsi místní „provozní problém“ některých aglomerací. Stát se do věci vložil až v okamžiku, kdy se některá americká velkoměsta stala dějištěm drastických mariánských přestřelek.
Slavný masakr na sv. Valentýna v roce 1929 v Chicagu ostatně známe z filmu Někdo to rád horké. A kdy zároveň začalo být po 13 letech jasné, že prohibice nefunguje, a že zisky z nelegálních obchodů s alkoholem by měly raději legálně proudit do federální pokladny.
Prohibiční zákon – spolu s příslušným 21. dodatkem americké ústavy –, byl nakonec zrušený, a to v roce 1933.
Proč se vyrojily spekulace, že chicagská mafie stála za smrtí oblíbeného starosty Antonína Josefa Čermáka, který zahynul v únoru 1933 při pokusu o atentát na prezidenta Roosevelta? Proč měla mafie zájem ovládnout odbory a na jaká další odvětví se přeorientovala po 2. světové válce? Jaké klíčové zákony zlomily mafii vaz a kdy postupně přišla o moc? A měl oblíbený americký zpěvák Frank Sinatra opravdu blízko k mafii?
To vše se dozvíte ve 2. dílu cyklu Příběh mafie, připravil Jan Sedmidubský.
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
