Vladimír Peška vedl studentskou demonstraci až k Hradu. V době, kdy ulici už ovládali komunisté

Rodák z Horních Otaslavic, obce na půl cesty z Vyškova do Prostějova, odmaturoval v červnu 1940. Kvůli uzavření vysokých škol nacisty nemohl pokračovat ve studiu, vyučoval na střední odborné škole hospodářské v Prostějově a zároveň se stal starostou rodné obce.

Čtěte také

Neznámé tváře února 1948: Nenápadný pomocník převratu Josef David

Po roce 1945 se zapsal ke studiu filologie, filozofie a komparativní literatury na pražské filozofii. Ještě před únorem 1948 se stal předsedou tradičně levicového Spolku posluchačů filozofie Karlovy univerzity, přitom sám byl sociální demokrat.

Právě jménem spolku v prosinci 1947 podepsal prohlášení studentů, kteří se ohradili proti projevům komunistického ministra informací, vyhlášeného žvanila Václava Kopeckého.

Kopecký v létě 1947 novinám řekl: „Udělali jsme velkou chybu, že jsme pustili na vysoké školy všechny. Musíme se nyní snažit, aby možnost studií byla zajištěna především těm, kdož mají kladný poměr k režimu a k novému řádu.“

A dodal: „Vysoké školy namnoze nedávají ani takové vzdělání, jaké získá dělník, když si přečte komunistické noviny.“

Rádio Svobodná Evropa

Vladimír Peška podepsal prohlášení, které na Kopeckého výroky reagovalo: „Odmítáme jakékoliv útoky a pokusy o zasahování do akademické svobody vysokých škol. Odmítáme se vší rozhodností snižující a urážlivé výroky ministra informací Václava Kopeckého o úrovni a ceně vysokoškolského studia. Našimi vzory jsou skuteční myslitelé, velcí duchové našich dějin a vedoucí filosofové, nikoliv útoční zástupci sekretariátů politických stran.“

Čtěte také

Neznámé tváře února 1948. Poslechněte si čtyři příběhy aktérů komunistického převratu. Před 75 lety stáli ve stínu mocných

Dva dny předtím než prezident Beneš přijal demisi demokratických ministrů, vedl Peška s dalšími studenty demonstraci na podporu demokracie, jejíž účastníci došli na Pražský hrad.

Bylo to jedno z nemnoha shromáždění na obranu demokratických hodnot v Praze v době, kdy ulici ovládali komunisté.

V létě 1948 Peška ale ze země odešel, pobýval v utečeneckých lágrech v západním Německu a nakonec se dostal do Francie.

Krátce spolupracoval s českým vysíláním francouzského rozhlasu, nakonec byl jedním z prvních redaktorů kulturních pořadů mnichovského Rádia Svobodná Evropa. Tam se také sblížil s Janem Čepem. Jejich dlouholetá korespondence vyšla před lety knižně.

Po odchodu ze Svobodné Evropy si ve Francii doplnil vzdělání, od poloviny 70. let působil v Ústavu slovanských studií, přednášel na univerzitě v Nantes a do roku 1993 vyučoval českou literaturu na Ústavu východních studií a civilizací Inalco.

Celý pořad vysíláme v rámci série Neznámé tváře února 1948. Poslechněte si i další díly.