Převrat v únoru 1948 začal mnohem dřív, možná už podpisem smlouvy se Sovětským svazem v prosinci 1943, říká historik Stehlík

Vláda Národní fronty, okleštěná demokracie a postupné ovládání celého státu komunisty – to byla realita takzvané Třetí republiky, která začala po 2. světové válce. Postupně byla podle hosta pořadu historika Michala Stehlíka „vyhrocenější atmosféra, než si demokraté připouštěli“.

Události únorové krize ale začaly už v pátek 20. února 1948. Na jednání vlády tehdy přišli už jen komunisté a sociální demokraté.

Čtěte také

Politické procesy a Gottwald? Nejdřív je odmítal, nakonec ale podlehl tlakům Moskvy, popisuje historik

Další ministři se nezúčastnili, protože tak chtěli vyjádřit nesouhlas s jednáním ministra vnitra Václava Noska. Opakovaně ho totiž žádali o vysvětlení, proč obsazuje klíčová místa ve svém resortu výhradně komunisty. Nosek je ale nebral vážně, na jednání kabinetu nechodil raději vůbec.

Někteří ministři – především nekomunističtí – se rozhodli podat demisi. „A tentýž den pak předseda národních socialistů Petr Zenkl telefonoval prezidentovi Edvardovi Benešovi a sázel na to, že když tam někteří ministři strany nebudou, bude se muset vláda změnit,“ popisuje historik Stehlík.

Gottwald vyhrožoval občanskou válkou

Pak přišel víkend, kdy komunistické organizace rozjely rozsáhlou kampaň, začaly probíhat demonstrace, psát petice adresované Benešovi. A zcela zásadní bylo zasedání odborových rad v neděli 22. února.

Beneš jen obtížně snášel výhrůžky Gottwalda možnou občanskou válkou.

„Byla tam přijata rezoluce adresovaná prezidentovi, kterého vyzývá k demisi. Odbory, nepolitický subjekt, tím začaly působit politicky a staly se nátlakovou skupinou. Dokonce jejich představitel Antonín Zápotocký vydíral prezidenta tím, že v továrnách je napětí,“ říká Stehlík.

„Ve chvíli, kdy komunisté dokázali veřejnost zvednout do ulic, ostatní strany nedělaly nic. Ostatní totiž podcenili situaci, nebyli připravení ani schopní jakkoli reagovat. Dalším důležitým faktorem byla takzvaná pátá kolona u národních socialistů, sociálních demokratů – tam to bylo nejsilnější, podobně jako u lidovců.“

Čtěte také

Gottwald a Slánský. Dvě strany téže medaile

Pátá kolona byli lidé, kteří byli komunisty řízeni a dařilo se jim rozklížit své vlastní politické subjekty. Zcela zásadní a odpudivou roli sehrál sociální demokrat Zdeněk Fierlinger.

Připočteme-li si k tomu ještě prezidenta Edvarda Beneše, který byl nemocný a bez energie a zřejmě i vůle k jakémukoli zásadnímu řešení, asi to ani nemohlo dopadnout jinak. Beneš jen obtížně snášel výhrůžky Klementa Gottwalda možnou občanskou válkou a dalšími nepokoji. Bál rozdělení národa a další války.

Na Slovensku KSČ volby nevyhrála

Zvláštní situace byla i na Slovensku, kde volby komunisté v roce 1946 nevyhráli. Potřebovali tak vítěze voleb, Demokratickou stranu, dostat ze scény.

Politici tak byli kriminalizováni už v zimě 1947 a tamní vláda, respektive Sbor pověřenců, byla svržena. Do čela tak nastoupili komunisté Gustáv Husák, Laco Novomeský a Karol Šmidke. Dnešním pohledem je tak vidět předobraz následných událostí v Česku a na Moravě a ve Slezsku.

Čtěte také

Klement Gottwald byl řečník nadaný od Boha. Nikdo ho to neučil, tvrdí jazykovědec

Den po dni se komunistům dařilo vytvářet dojem, že „mají všechno v rukou“, jak konstatuje Stehlík. „Venkov příliš nereagoval, skutečným centrem byla Praha a tehdy se potvrdilo, že komunisté se umějí organizovat,“ dodává.

Připomeňme, že klíčové byly dvě osoby: Rudolf Slánský a Antonín Zápotocký. Poslední, byť marný pokus pak byla návštěva vysokoškolských studentů u prezidenta. Další dějství už dobře znáte z archivních materiálů, fotografie „zcela zaplněného“ pražského Staroměstského námětí, pochodující Lidové milice a okřídlená Gottwaldova věta: „Právě jsem se vrátil z Hradu“.

Následovalo víc než 40 let krutého komunistického státu, který za sebou nechal tíživé dědictví až do současnosti. 

Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli byl 25. únor 1948 tím nejdůležitějším dnem únorové krize, historik Michal Stehlík odpovídá: „Nebyl, my jsme rádi fixováni na data. Říkáme, že 25. února začal komunistický režim, ale on začal asi už podpisem v prosinci 1943. Tehdy byla podepsána československo-sovětská smlouva. Možná začal tím, co jsme začali dělat po roce 1945 za politiku, možná začal volbami v roce 1946, kdy zvítězili komunisté. Všechno ostatní už byla jen dohra.“

Víc se dozvíte v audiozáznamu pořadu Ivany Chmel Denčevové.