Vladimír Procházka překládal detektivky, sepsal poválečnou ústavu i socialistickou encyklopedii

Rodák (1895) z Přerova vystudoval v roce 1920 práva na Univerzitě Karlově a stal se z něj koncipient v legislativním odboru ministerstva sociální péče.

Čtěte také

Bohumil Němec, kandidát proti Benešovi, který nakonec nekandidoval

O práci ho připravila jeho politická orientace: tíhl k levici, v roce 1924 vstoupil do KSČ, o rok později se účastnil jako delegát zájezdu první československé kulturní delegace do Sovětského svazu, psal do levicových periodik včetně Rudého práva – a nakonec se v létě 1928 účastnil neúspěšné protestní akce československých komunistů, takzvaného Rudého dne.

Stal se českým korespondentem sovětské tiskové agentury TASS, publikoval práce o sovětské ekonomice a sovětském právním systému a byl i autorem některých slovníkových hesel v Masarykově slovníku naučném.

Postoj vůči minulým deformacím

Čtěte také

Hladký průběh února 1948 umožnila i nenápadná práce Karla Švába

Je s podivem, že coby komunista prožil celou válku v ústraní jako lektor a překladatel krásné literatury, aniž by byl nacisty pronásledován. Právě ve válečných letech vznikly jeho překlady Steinbeckových Hroznů hněvu, knížek Jamese Joyce a dalších.

Po osvobození pracoval na komunisty ovládaném ministerstvu informací, stal se profesorem sovětské ekonomiky, sovětského práva a československého ústavního práva. Vedl – jako generální zpravodaj – práce na tvorbě a projednávání nové ústavy, kterou komunisté po únorovém převratu v roce 1948 přijali ve vlastní verzi jako takzvanou Ústavu 9. května.

Procházka byl po únoru 1948 poslancem, místopředsedou sněmovny a předsedou jejího zahraničního výboru, až do roku 1954 byl také členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Coby znalec jazyků a naprosto loajální člen strany byl od roku 1951 československým velvyslancem ve Washingtonu, ale v říjnu 1952 byl v souvislosti s politickými procesy doma odvolán zpět do Prahy.

Čtěte také

Legendární V-101: Agent, který komunistům výrazně pomohl s únorem

Bez vážnějších problémů se stal pracovníkem nově založené Československé akademie věd a od roku 1958 řídil encyklopedické práce na „první socialistické encyklopedii“, čtyřdílném Příručním slovníku naučném, který nakonec vyšel v letech 1962 až 1967.

Procházka se později podílel i na přípravě „socialistické ústavy“ z července 1960, byl znalcem hudebního díla Richarda Wagnera a napsal i krátkou práci o významu kvalitní detektivní literatury.

Zemřel v červenci 1968, a když v dubnu 1969 vyšel ve věstníku Akademie věd nekrolog, obsahoval pozoruhodné věty: „Celá jeho minulost jej pudila ke krajní loajalitě vůči stranickým proklamacím, avšak ryzost a přímost jeho povahy mu vnukaly stále zjevněji vnitřní odpor proti zvůli a nespravedlnosti. Tento jeho postoj vůči minulým deformacím způsobil zemřelému nemálo hořkých chvil.“