Jedním z nejvydávanějších polistopadových autorů byl Miloslav Švandrlík. Za Černé barony sklidil i kritiku
Napadlo by vás, kdo byl po roce 1989 jedním z nejvydávanějších českých spisovatelů? Miloslav Švandrlík. Literární kritici sice nad jeho prací krčí rameny a pochybují, zda Švandrlík patří „do literatury“, čtenáře Švandrlíkových prací ale podobné akademické debaty nevzrušují. Jeho Černých baronů se prodal asi milion výtisků a v dobách nesvobody šlo o vůbec nejrozšířenější samizdat. (Repríza z roku 2019.)
V řadě mnoha výročí je tohle téměř nenápadné: 1. května 1954 ukončily v Československé armádě činnost takzvané Pomocné technické prapory (PTP), zvláštní jednotky pro politicky nespolehlivé osoby. V té době si dva roky vojenské služby odbýval i absolvent několika semestrů na pražské DAMU Miloslav Švandrlík.
Úpěšný polistopadový autor
Co do počtu prodaných knížek patří Miloslav Švandrlík (1932 až 2009) k našim nejúspěšnějším autorům po listopadu 1989; jeho bibliografie obsahuje přes sto titulů.
Černí baroni byli pro Švandrlíka knížkou osudovou. První díl vyšel na jaře 1969 v době nastupující normalizace. Způsobil problémy autorovi i nakladatelství Vysočina, které bylo zanedlouho zlikvidováno.
Švandrlík ještě nějakou dobu z rukopisu předčítal v Návštěvních dnech Šimka a Grossmanna v pražském divadle Semafor, ani to ale později nebylo možné. Dlouhá léta směl pak Švandrlík publikovat pouze v Dikobrazu a nepomohlo ani to, že v roce 1977 připojil svůj podpis pod nechvalně známou „antichartu“.
Šlo mu hlavně o zábavu
Knížky mu opět začaly vycházet až po roce 1980. Filmové zpracování Černých baronů bylo pro změnu jedním z prvních soukromých filmů v Československu po roce 1989. Při vší popularitě tohoto díla stojí za zmínku i negativní ohlasy, které vyvolalo mezi samotnými bývalými příslušníky Pomocných technických praporů.
Vladimír Lopaťuk, dlouholetý předseda Ústřední rady Svazu pomocných technických praporů, Švandrlíkovu knížku vytrvale kritizoval.
„Skuteční pétépáci se při četbě ani při sledování filmu nesmějí. Realita se lišila úplně ve všem. A když jsme po roce 1989 žádali o rehabilitace, někteří z nás si od lidí vyslechli, co vůbec od státu chceme, proč by nás někdo měl za takovou legraci, o jaké píše pan Švandrlík, odškodňovat.“
Miloslav Švandrlík nikdy nepopíral, že mu šlo hlavně o zábavu: „Dělal jsem všechno, co mi bylo nabídnuto. Od epigramů a dětských básniček až po větší věci, scénáře a knížky,“ řekl v roce 1999. Zájem čtenářů dokládá, že se mu to dařilo.
Miloslavu Švandrlíkovi – coby autorovi, jehož Černí baroni se stali jednou z prvních knížek, které do veřejného prostoru vnesly téma zneužívání lidské práce komunistickým režimem v padesátých letech – věnuje publicista Pavel Hlavatý pořad Portréty.
Související
-
Karel Konrád začínal sněním o ženských nohou a skončil nudnými nekrology
„Snad ještě nikdy nečetl jsem na tak malé ploše tolik krásných věcí o ženských nohou jako u vás,“ napsal slavný kritik František Xaver Šalda spisovateli Karlu Konrádovi.
-
Věroslav Mertl. Komunisty trpěný spisovatel v šedé zóně, který byl trvale podezřelý
Česká literatura v letech socialismu neměla jen spisovatele povolené nebo zakázané. Kdesi uprostřed bylo pásmo těch, kteří občas mohli vydat nějakou knížku a pak léta nic.
-
Legendární redaktor Karel Moudrý dokázal nádherným způsobem popsat i obyčejnou věc
Zaujetí, odvaha, přesné a třaskavé výrazivo. Takhle popsal hudební publicista Jiří Černý dlouholetou novinářskou práci jednoho z legendárních redaktorů Svobodné Evropy.
