Jan Zajíc, pochodeň číslo dva. Jeho odkaz se naplnil až za 20 let
Sebeupálení Jana Palacha na osmnáctiletého studenta Jana Zajíce z Vítkova u Opavy zapůsobilo natolik, že přijel do Prahy, aby se připojil k protestní hladovce, kterou od 18. ledna 1969 držela pod rampou Národního muzea skupina studentů a mladých lidí. Hladovkáři zůstali v mrazu pod stany čtyři dny, poté byla hladovka ukončena a Jan Zajíc odjel domů do Vítkova.
Byl zklamán, že po Palachově smrti ve společnosti nenastala žádná změna. Rozhodl se proto, že Jana Palacha bude následovat.
Odpoledne 24. února roku1969 začal Jan rozdávat dárky na památku svým kamarádům a spolužákům. Netají se svým úmyslem, vzplanout jako pochodeň číslo dva symbolicky 25. února v den komunistického svátku „Vítězného února“. Už napsal dopis na rozloučenou rodičům a sourozencům. Má v kufříku připravené prohlášení, které má být rozmnoženo a publikováno po jeho smrti.
Je to jeho odkaz zemi a národu: K tomuto činu jsem se odhodlal proto, abyste se už vážně vzchopili a nedali s sebou vláčet několika diktátory! Pamatujte: Když někomu vystoupí voda nad hlavu, je už jedno o kolik…. Nenech si hrdý a krásný český a slovenský lide diktovat, s kým navěky půjdeš! Vy všichni, na které můj čin zapůsobí a kteří nechcete, aby byly další oběti, uposlechněte následující výzvy! STÁVKUJTE, BOJUJTE! „KDO NEBOJUJE, NEZVÍTĚZÍ!“
Pohřeb v Praze se nekonal
V předvečer své smrti ještě Jan Zajíc zašel za svým oblíbeným profesorem Janem Kočím, kterému se se svým úmyslem svěřil. Když se večer rozešli, byl pan profesor přesvědčen, že svého studenta přemluvil, aby od činu upustil.
Ale ráno 25. února 1969 Jan nepřišel do školy a není ani na internátě. Profesoři, spolužáci a kamarádi si z úzkostí uvědomují, že to, co prohlašoval, je patrně stále rozhodnut udělat. Zatímco Jan jede vlakem do Prahy, zvoní telefony u Zajícových doma, na Veřejné bezpečnosti a zprávy jsou jen velmi, velmi pomalu předávány i na hlavní správu Sboru národní bezpečnosti do Prahy.
Stačilo přibližně půl hodiny, aby byl Jan Zajíc vyslanou hlídkou v Praze nalezen… ale shluk lidí uprostřed Václavského náměstí znamená, že už je pozdě. Pochodeň číslo dva vzplanula.
To co, se děje v následných dnech a týdnech, by bylo pro Jana Zajíce velkým zklamáním. Není uveřejněno ani jeho prohlášení, noviny o sebeupálení uveřejňují jen stručnou zprávu. Pohřeb v Praze se nekoná… Normalizace se rozjíždí na plné obrátky. Janův odkaz se naplní až za dlouhých 20 let.
Související
-
Po stopách příběhu Jana Zajíce
Po vzoru Palacha chtěl po okupaci vyburcovat národ z letargie a nečinnosti. Před 55 lety se šumperský student Jan Zajíc v centru Prahy zapálil.
-
Skupina Jana Palacha, kterou zmiňoval ve svém posledním dopise, neexistovala, soudí historik
16. leden roku 1969 je dnem, kdy se zapálil Jan Palach. Zemřel po třech dnech a otřásl ceslou společností.
-
Palach udělal krok za hranicí možného. A pokud to člověk neudělal taky, je mu dlužen, říká výtvarník
Výtvarník Jiří Sozanský se v 60. letech dostal ze dna svou uměleckou prací. Taky říká, že Janu Palachovi je toho osobně mnoho dlužen.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
