Karel Konrád začínal sněním o ženských nohou a skončil nudnými nekrology
„Snad ještě nikdy nečetl jsem na tak malé ploše tolik krásných věcí o ženských nohou jako u vás,“ napsal slavný kritik František Xaver Šalda spisovateli Karlu Konrádovi, když si přečetl jeho románek Rinaldino.
Nešťastná padesátá léta
Bylo to v roce 1927 a možná, že kdyby se dějiny ubíraly jiným směrem, mohl se z Konráda stát velký autor. Jenže Evropa 20. století nabídla mladému talentovanému spisovateli víru v jiný, lepší svět; v ten, který vykreslila ideologie komunismu. Uplynulo čtvrtstoletí a Karel Konrád byl podepsán pod těžko uvěřitelným výtvorem v Rudém právu z 23. listopadu 1952:
„Zaprodat národ, vystavit ho na pranýř, ožebračit ho, zaprodat ďáblu! Darmo bys v nich hledal alespoň slabý paprsek citu, vždyť nenáviděli a opovrhovali naším národem, vždyť urážlivě přezírali naši národní kulturu a tradici. A tudíž hluboce nenáviděli i Sovětský svaz. Ano: těch čtrnáct obžalovaných netvorů – to nejsou lidé!“ Takto komentoval Karel Konrád proces s Rudolfem Slánským a dalšími stranickými funkcionáři, ve kterém komunistická justice na základě vykonstruovaných obvinění poslala na smrt jedenáct lidí.
Jak daleko je od Konrádova titulku „Ne – to nejsou lidé“ k nechvalně známému konstatování Ivana Skály „psovi psí smrt“? Pět dní: Skálův článek vyšel v Rudém právu až o pět dní později, v atmosféře, kterou si dnes těžko dovedeme představit a která by snad mohla ledacos omlouvat. Bylo ale nutné jít tak daleko?
Zůstalo jen u vzpomínek
Karel Konrád (1899-1971) byl léta jedním ze strašidel maturantů, kteří museli znát rámcově obsah jeho protiválečného románu Rozchod, při jehož psaní podle kritiků Konrádovi v polovině došel dech. Podobné jako by to bylo s jeho životem.
Druhou světovou válku prožil tento komunista v ústraní (díky Vlastovi Burianovi, který jej zaměstnal v redakci svého divadelního časopisu), i tak mu ale vyšlo několik nových knížek – a po válce? „Konrádova tvorba se zhroutila v suť plků a blábolů,“ napsal před lety publicista, knihovník a znalec Konrádova díla Ivo Markvart.
Z Konráda, formálně zaměstnaného v nepříliš vzrušivých funkcích ve znárodněném filmovém studiu na Barrandově, se stal spolehlivý dodavatel vzpomínkových textů k mnoha výročím pro Rudé právo, tamtéž pravidelně tiskli jím dodané nekrology, v nichž Konrád vyhrabával z paměti zážitky z předválečných let a patřičně je ideologicky natíral.
Stojí za to číst Karla Konráda ještě dnes? Historik Jan Mareš soudí, že ano. Co z Konráda číst a další informace o životě spisovatele nabízí v pořadu Portréty, vysílaném u 120 od Konrádova narození.
Související
-
Věroslav Mertl. Komunisty trpěný spisovatel v šedé zóně, který byl trvale podezřelý
Česká literatura v letech socialismu neměla jen spisovatele povolené nebo zakázané. Kdesi uprostřed bylo pásmo těch, kteří občas mohli vydat nějakou knížku a pak léta nic.
-
Josef Guttmann měl pravdu, Moskva to ale viděla jinak. Komunista z přesvědčení raději odešel do USA
Když se v únoru 1948 Klement Gottwald postupně dral k moci, někteří z jeho bývalých přátel už to sledovali zpovzdálí. Mezi nimi i Josef Guttmann, který byl v exilu v USA.
-
Milada Součková. Spisovatelka, po které zůstalo „jen“ její dílo
Jméno nadějné spisovatelky Milady Součkové už u nás dnes zná jen málokdo. Kromě knih po ní zbylo jen několik osobních dokladů a posledních dopisů...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
