Jindřich Šídlo

Jednou za čas dostává prezident republiky šanci dokázat, že je skutečně českým prezidentem, který hájí české národní zájmy a důstojnost. 

Upřímně řečeno, to vzrušení kolem výroků předsedy pirátského klubu Jakuba Michálka na adresu TOP 09 a Miroslava Kalouska nedává žádný smysl. 

Oslavy 17. listopadu bývají tradičně nejvypjatější v „kulatých“ letech.

Miroslav Kalousek měl pravdu, když přivítal Piráty v rodině tradičních stran, jejichž poznávacím znamením je vnitrostranická nevraživost přecházející v nenávist mezi členy.

Ve Sněmovně platí pravidlo, že, když se někdo postaví k mikrofonu a zahájí řeč: „původně jsem vystupovat nechtěl, ale“, následuje projev, který je zbytečný, nebo skandální.

Sedmnáctého září 2009 krátce po půlnoci se odehrál jeden z nejbizarnějších, ale taky nejdůležitějších telefonátů v historii česko-amerických vztahů.

Některé věty musíme kvůli jejich jasnozřivosti oceňovat i po mnoha letech. Třeba i po deseti.

Sociálním demokratům se již dostalo z několika míst dobře míněných upozornění, že kdyby bývali udělali, co udělat nechtěli, dopadli by u prezidenta jinak.

Jindřich Šídlo upozorňuje na to, že ačkoliv na místě bývalého  koncentračního tábora v Letech už fyzicky nestojí vepřín, s jeho odkazem se budeme potýkat ještě dlouho. 

Pro předsedu vlády lze vymyslet jen málo tak ponižujících chvil, jako když opouští schůzku s prezidentem republiky tak, aby se ho nemohl nikdo na nic zeptat.