Jindřich Šídlo: Jste gay? Proč se ptáte?

21. únor 2020

Slovenská a teď už i česká média řeší problém, který v roce 2020 vypadá, jako kdyby tady přistál někdy ze druhé poloviny 90. let. Smí se novinář zeptat politika na jeho sexuální orientaci?

Novinář slovenského časopisu Plus 7 dní Pavel Knapko si myslí, že ano. A tak tuhle otázku položil předsedovi slovenské vlády a lídru strany Smer Petru Pellegrinimu.

Ten zjevně zaskočen odpověděl, že ne. Jeho úřad vzápětí ale zatlačil na vydavatelství NMH, které týdeník vydává, aby otázka z rozhovoru vypadla. A to se také stalo. Následovala rezignace šéfredaktorky Kataríny Šelestiakové.

Je otázka vhodná?

Za prvé: vhodnost takové otázky se samozřejmě lehce hodnotí bílému heterosexuálnímu muži středního věku, který bez obav, že by se v takové situaci mohl někdy ocitnout, může vytasit těžko zpochybnitelné argumenty o transparentnosti politiků. A jejich možné vydíratelnosti, pokud na takový dotaz nedokážou zareagovat jinak než se zjevnou nervozitou a následnou – úspěšnou – snahou zatlačit na novinářovy nadřízené.

A k tomu lze přiřadit i fakt, že politici Smeru neváhají vytáhnout „gay kartu“ bez váhání. Pellegriniho předchůdce Robert Fico svého času pocítil nutnost oznámit Slovákům, že rozhodně nehodlá jít v čele pochodu Gay Pride. To jistě nemusí, ale taky možná není nutné to někde vykřikovat s jasným úmyslem apelovat na nižší lidské pudy a předsudky.

Proti tomu ovšem stojí pohled, který přesvědčivě zformuloval Filip Titlbach v Deníku N. Podle něj nemá nikdo právo nutit vás, abyste veřejně prezentovali svou sexualitu, pokud nemáte v plánu udělat to sám. Plus je třeba vzít v potaz fakt, že se tak stalo v zemi, která je ve své většině konzervativnější než Česko. A kde třeba dosud nikdo vážně nenavrhuje registrované partnerství, které v Česku bez jakýchkoliv fatálních dopadů na společnost funguje už 14 let.

Nepříjemné otázky

Čtěte také

Jednoduchá poučka říká, že politik, který rozhoduje o vašich penězích a životech a který – jako v případě premiéra – má k dispozici rozsáhlý aparát, včetně zpravodajských služeb, musí být schopen odpovědět na každou otázku, včetně těch týkajících se soukromí. A to zvlášť ve chvíli, kdy své soukromí a rodinu sám vystaví veřejnosti třeba ve volební kampani.

Takže, když si Andrej Babiš stěžuje, že média a opozice zatahují do politiky jeho rodinu, třeba v příběhu Čapího hnízda, je to směšná stížnost. Svou rodinu do svého podnikání, politiky a posléze i právních problémů zatáhnul jen on sám.

Jsou ale chvíle, kdy novinář sám může cítit nepatřičnost jisté otázky, která se prostě špatně klade, protože pozor, i většina novinářů je stále vybavena jistou citlivostí a taktem. A přesto taková otázka padnout měla.

Konkrétně je řeč o vztahu někdejšího předsedy vlády Petra Nečase s ředitelkou jeho kabinetu Janou Nagyovou, dnes Nečasovou, který byl veřejným tajemstvím několik let, a přesto nikdo nenašel kuráž tenhle dotaz tehdy nejmocnějšímu muži v zemi položit. Autora této poznámky nevyjímaje.

Jindřich Šídlo

Učinili tak až v červnu 2013 pánové Šlachta s Ištvanem za poněkud dramatických okolností. Běžný lidský příběh se stal bezpečnostním rizikem pro celou zemi.

Jinými slovy: otázka na to nejhlubší lidské soukromí může být zcela legitimní a smí mezi novinářem a politikem padnout.

A zároveň pro pořádek dodávám, že bych ji Petru Pellegrinimu nepoložil.

Autor je šéfkomentátor serveru Seznam Zprávy

Spustit audio

Související