Jan Vávra: Nechtějte po politicích program. Nic takového neexistuje
Do voleb zbývají dva měsíce a voliči stále neví, co mohou od našich politických stran po volbách očekávat. Hlavní favorité voleb – ANO i Spolu – totiž stále nezveřejnili svůj program. Přitom politici i komentátoři hovoří o zásadních volbách, které rozhodnou o směřování státu. Zdá se ale, že absence programu nikomu příliš nevadí.
Tento trend, kdy politické strany ke svému úspěchu žádný program ani nepotřebují, je evidentní už déle. Jedním z důvodů je obecná nechuť většiny populace přečíst něco delšího, než je titulek nebo krátká sms zpráva.
Čtěte také
Několikastránkové programy, které jsme znali dříve, nahrazují krátká sdělení – nebo spíše výkřiky – na Facebooku nebo Instagramu. To vede k polarizaci politického soupeření a dělení na „ty naše“ a „nepřátele“. Ačkoli se v běžném životě rozhodujeme většinou na základě racionální úvahy, ve volbách stále častěji rozhodují emoce a nálady.
Většina populace nepokládá za důležité o politice moc přemýšlet, což podporuje marketink hesly tvrdícími, že náš dojem a naše pocity jsou důležitější než cizí myšlenky. Volíme proto politiky, kteří se nám líbí, vzbuzují v nás důvěru nebo jsou něčím sympatičtí. Jejich detailní záběry ve zpravodajství nebo osobní promluvy na sociálních sítích v nás vyvolávají dojem, že je důvěrně známe.
Čtěte také
Personalizace politiky vede k tomu, že v prvé řadě řešíme, s kým se který politik spojí a proti komu bude bojovat, nikoli jaký program bude prosazovat a co bude skutečně dělat. Navíc současný zmatený a nepřehledný svět vyvolává u mnoha lidí potřebu silného vůdce, u kterého jsou klíčovou kvalitou jeho vůdcovské schopnosti a pocit, že mu můžeme věřit. Program takového politika tvoří většinou jedno krátké heslo, které pořád opakuje.
Naše pohodlnost
Našim politikům – a nejde jen o populisty – tento způsob – zdá se – vyhovuje. Nemusí totiž prokazovat žádné odborné znalosti, nemusí se učit podrobně celý program, aby byli schopni odpovídat na otázky. Stačí, když politik vypadá rozhodně a přesvědčivě a je i dostatečně zábavný, aby přitáhl pozornost.
Čtěte také
Jak to vypadá, když po politicích žádný program nevyžadujeme, vidíme na naší politické scéně. Žádná strana nepřesvědčuje voliče svým programem, jen se navzájem ostřelují, čímž se snaží vyvolávat emoce.
Místo programových priorit a cílů prezentují maximálně jen své postoje – k EU, NATO, Rusku, Green Dealu, migrantům, Ukrajincům a podobně. A pokud opravdu něco slibují, jsou to nerealistická a obecná prohlášení typu „vyřešíme bydlení, zlevníme energie, vystoupíme z EU, změníme systém“.
Za tímto tristním stavem je do značné míry naše pohodlnost. Politici si nemusí lámat hlavu s programem, který by se dal reálně uskutečnit, a veřejnost nebo novináři zase nemusí o důsledcích jejich programů přemýšlet.
Jenže – jak již bylo mnohokrát řečeno – bez racionální diskuse nemůže demokracie jako systém existovat. Jen na základě argumentů a protiargumentů konfrontovaných ve svobodné debatě může společnost dojít k řešení, které nemusí být nutně nejlepší, je ale většinově přijatelné.
Za důsledky takového rozhodnutí nesou spoluodpovědnost všichni. Takto ovšem dáme politikům volnost dělat cokoli. Pokud jejich zvolení není spojeno s určitým programem, ztrácíme možnost je jakkoli kontrolovat a rezignujeme vlastně na svoji spoluúčast na veřejném životě.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
