Libor Dvořák: Proč Lukašenko propustil další politické vězně

Propuštění tak velké skupiny Lukašenkových politických odpůrců, krátce po běloruských prezidentských volbách 9. srpna 2020, rozestrkaných po lágrech a kriminálech, bylo do jisté míry překvapivé.

Čtěte také

Za dinosaurem do Běloruska. Co pomohlo tamní opozici?

Stejným překvapením bylo, že propuštění nebyli jako obvykle vyvezeni do Litvy, kam zpravidla lidé tohoto druhu nedobrovolně putují, ale na Ukrajinu. Rozhodl o tom prý na poslední chvíli sám Lukašenko a ukrajinská strana na podobný nápor nebyla připravena, ale vše se podařilo sice narychlo, ale přece jen zdárně realizovat.

Lukašenkova tisková mluvčí Natálie Ejsmontová prohlásila, že Bělorusko politické vyhnance vyměnilo s Ukrajinou „za ruské raněné a také za Bělorusy, kteří se tam dostali do zajetí“. Ukrajinský projekt Chci žít, který se na převozu osvobozených Lukašenkových odpůrců podílel, však vydal rozhořčené prohlášení, v němž toto tvrzení důrazně popřel.

Včlenění do Ruska

A důvody samozřejmě byly jiné. Tím bezprostředním se stalo zrušení amerických sankcí na vývoz draselných hnojiv, jichž je Bělorusko možná největším evropským výrobcem a jejichž export je tak velmi důležitou položkou národní ekonomiky.

Čtěte také

Libor Dvořák: Lukašenko propustil známé politické vězně

Ostatně právě o tom v Minsku s Lukašenkem jednal Trumpův zvláštní vyslanec John Coale.

A běloruský diktátor si dal záležet předem: například pro mnohé ústřední tvář běloruské povolební revolty před pěti lety, krásná Máša Kalesnikavová byla před propuštěním přesunuta z lágru do vazební věznice, aby ji tam její žalářníci dali i fyzicky trochu dohromady. Svou vnitřní integritu si Máša podržela po celých více než 1800 dní věznění.

Mluvíme-li ale o důkazech Lukašenkovy snahy přece jen své vztahy se Západem alespoň zčásti normalizovat, jsou tu jistě i příčiny daleko podstatnější.

Libor Dvořák|foto:Věra Luptáková, Český rozhlas

Mazaný minský lišák je si velmi dobře vědom, že jeho země se propadá do stále hlubší univerzální závislosti na Rusku a že Putin se v případě Běloruska do budoucna určitě pokusí o totéž, oč se zbraní v ruce usiluje na Ukrajině – totiž o včlenění této slovanské postsovětské republiky přímo do Ruska.

A o to by podobně jako většina Bělorusů přece jenom nestál. Právě proto bude proces osvobozování politických vězňů s okamžitě následující deportací ze země s největší pravděpodobností pokračovat.

Autor je komentátor Českého rozhlasu