Eva Turnová: Bobek
Kamarád z vesnice mě pozval na večírek konaný na rozloučenou s létem. „Přijede i pár kluků s kytarama a doufají, že si s nima zahraješ.“ „A co hrajou?“ „Běžný trampský písničky. Stánky a tak.“
„Jenomže já jsem zvyklá na poetiku Wernische, Klímy, Hejdy. Na čem bychom se tak mohli shodnout?“ říkám kamarádce.
„Maximálně na Krylovi,“ řekla Sylva.
Den před akcí jsem si projela Askalonu, Kryté vozy a jako eso v rukávu Tak to vidíš, Máňo, stejně jsme tě lízli – písničky, které by mohly fungovat jako průsečík mezi undergroundovou a trampskou scénou.
Čtěte také
Dorazily jsme na party k Večeřům, hostitel nám hned nalil.
„Tak tohle je Franta, který už se těší na společný hraní.“
„Já spíš asi hrát nebudu, bolí mě prst,“ špitla jsem.
„Já jsem ti přines překvápko, na to se hraje samo“ řekl Franta a vytáhl miniaturní basu s nylonovými strunami, která nebyla skoro slyšet.
Pak se pár hodin popíjelo a následovala bojovka v tmavém lese s hádáním zvuků zvířat. Zvuků bylo sto. Já uhodla kachnu a Sylva jezevce.
Když jsme se vrátili, bylo jasné, že hudební produkce je na spadnutí. Osvětlená garáž, dvojité mojito a pouhý bod za kachnu způsobilo, že jsem neměla vůbec chuť zkoumat své nekomfortní zóny.
Čtěte také
„Nepudem?“ řekla jsem Sylvě.
„Ty nechceš hrát?“
„Mám za sebou pět festivalů.“
„No a?“
„To je, jako kdyby měla kadeřnice volno, tys na mejdan přinesla hlavu a nůžky a řekla: Stříhej.“
„OK, chápu.“
Pomalu jsme se vyplížily směrem k zadním vratům pozemku.
„Kam jdete?“ zahlaholil hostitel.
„Omrknout koně.“
„Bacha na ohradník, je pod proudem! A pak hned šup do garáže ke strojům.“
Vydaly jsme se uličkou mezi ohradníkem a plotem pozemku.
„Dělej, zavírej vrátka!“ sykla jsem na Sylvu.
Čtěte také
„Proč?“
„Aby nás kryl plot.“
Ze začátku byla ulička asi metr široká, jenže po pár metrech se začala zužovat a my jsme hned slízly několik elektrických šlupek. Nakonec jsme došly až k Sylvině pozemku a přelezly plot.
Jenže abychom se dostaly do domu, musely jsme přes stodolu, kterou Sylva před odchodem zamkla. To znamenalo přelézt dvě zídky. První šla celkem lehce. U druhé jsem škobrtla a spadla do sudu s vodou.
Konečně jsme se dostaly do domu.
Sylva otevřela pivo.
„U Večeřů mají lepší, ale sama jsi to chtěla.“
„Já vím. Je to blbý, takhle utéct.“
V tu chvíli pípla esemeska: „Kdepak jste?“
„Můžeme se tam vrátit. Dám si tam jednu plzeň a zase půjdem.“
„Dobře víš, že nás nenechají odejít.“
„No bóže, tak si zahraješ country. Pustím ti schválně Nedělní ráno od Bobka a ty se na to naladíš.“
Sylva pustila písničku.
„Ježiš, to je hrozný,“ řekla jsem.
„Tak víš co? Půjdem za vrata a poslechnem si, co hrajou.“
Vyšly jsme před dům Večeřů, odkud se ozývalo tklivé:
„Ou, dárlink dárlink, stend báj mí…“
„Co to je?“ zeptala jsem se.
„Elvis. No tak co?“
„Asi na to házíme bobek.“
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
