Kristina Žantovská: Smutek rozpáleného města
Město v létě dýchá jen brzo po ránu. Pak slunce na obloze stoupá, prozařuje modř, jakou jsme záviděli všem přímořským krajinám, a vzduch se zastaví. Jak zadržený dech. A z ulic vzlíná vypálený a zatuchlý odér, plný prachu a zaschlé psí moči. Město čpí, jakoby se v něm staletí nevětralo a nikdy neskáplo ani vědro vody a nespláchlo to čpění do kanálu, kam patří a odkud se zvedá… Vyvětraný vzduch, těžký jak peřina.
Čtěte také
Na koupališti už v deset ráno začíná voda mírně zapáchat. Nejen potem, sprchy jsou jen pro odvážné, ale i deodoranty a krémy z drogerie si lehají na hladinu a vytrvají až do soumraku. Nejvyšší čas vypadnout.
Letní smutek je ten nejhlubší, protože tak plane, září a přehřívá… I radost těžkne a přivírá oči. V pokoji je tma, rolety a závěsy dělají, co mohou. V poledne jak před půlnocí, mám si rozsvítit?
Centrum města je dobré k tomu, rychle zapadnout do nějaké galerie, kde mají klimatizaci. Nebo do biografu, kde dokáží přijatelný film ozvučit tak, aby se nerozbolela Eustachova trubice.
Čtěte také
Z obchodů lezou přes přivřené dveře jak bezhlaví červi bílé plastové roury a vypadají, jakoby chtěly natáhnout trochu kyslíku z prašného chodníku. Jarmark pitomých předmětů za výlohami na zlatém kříži je vytrvalý.
Po bábuškách – ještě nevymřely – připluly žluté kačenky, tisíce kačenek. Ptám se znavené, zpocené prodavačky, proč jich mají tolik. Odpoví naštvaně se silným přízvukem: Protože je to byznys! A pak dodá, že už ji nebaví každý den stokrát na takovou otázku odpovídat.
Vida, nejsem sama, kdo kačenky nepochopil. AI mi pak napoví, že si je dávají lidé do aut a mít v audině na palubní desce kačenku je fakt cool. Drahý auťák a bezcenná hračka, je to prý vtipné.
Pohled smutek prohloubí
Ve vagonu metra si všimnu paní, která se snaží cosi smazat z reklamního rámečku u dveří, do kterého někdo něco napsal. Nejde jí to, tak to zachmuřeně vzdá.
Má plátěné kalhoty a košili a na hlavě šátek uvázaný po způsobu muslimských žen. V centru jsem jich dost zahlédla. Jejich hloučky nejdou přehlédnout. Nedá mi to a jdu k té soukromé reklamě blíž. Stojí na ní: Hovada z Ukrajiny táhněte domů. Máme vás plný zuby. A pak azbukou… totéž.
Pod vzkazem sedí chlapec, který by mohl být Ukrajincem. Jeho pohled můj smutek jen prohloubí.
Téměř ve stejný okamžik mi posílá kamarádka fotku, co někdo napsal ve vagónu metra mířícího na opačný konec Prahy. Telefonní číslo a pod ním vzkaz: Ozve se mi milá paní, která je třeba doma smutná a chybí jí lásky pohlazení?
No, tak si vyberte.
Autorka je publicistka a divadelní dramaturgyně
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
