Eva Turnová: Básnické střevo
Mám chronickou gastritidu a jednou za rok chodím na kontrolu žaludku. S lékařem, který zákrok provádí, jsme se už za ta léta skamarádili. Bohužel nikdy nevím, o čem jsme mluvili, protože doba mezi pozdravem a chvílí, kdy jsem úplně sjetá, trvá asi minutu. A poté, co mi vsunou do úst náustek, nerozumí už ani on mně.
Proto se vždycky těším na sestřičku, která mi při příští návštěvě poreferuje, co jsem zase navykládala.
Před týdnem jsem zavolala na gastroenterologii.
Čtěte také
„Dobrý den, chtěla bych se objednat na kolonoskopii a stroboskopii.“
„Stroboskopii? To bude paní Turnová, že? Přijďte v pátek. A den před výkonem vynechte diskotéku, ano?“
Když mě přivedli na sál, sestřička už se smála.
„Tak jen abyste věděla. S panem doktorem si od minula tykáte. Bavili jste se o malování. Pak vám řekl, že střevo máte v pořádku, a vy jste se ptala, jak jste na tom s básnickým.“
„Aha. Ještě něco?“
Čtěte také
„Pak vám vysvětloval, že vaše gastritida není způsobená bakterií Helicobacter pylori, a vy jste se ptala, jak takový Helikopter pirohy vypadá.“
„Ježiš. Ještě něco?“
Pak už vás to docela bolelo, takže jste neříkala nic.“
„Nemohli byste mi dneska píchnout víc toho Midohlavolamu?“
„Midazolamu. Klidně. Ale nebudete řídit. Posadíme vás do taxíku.“
Přišel doktor, dostala jsem kanylu a náustek.
„Tak co, jak se máš?“
„Hohře.“
Čtěte také
„Ten poslední obraz, ty kytky ve váze, se ti povedl.“
„Hechuju.“
Pak už nevím nic.
Probrala jsem se v taxíku vedle řidiče.
„Odkud jste?“ zeptala jsem se.
„Z Tuniska.“
„A vy?“ zeptal se řidič.
„Já jsem zase z Turniska. Promiňte, jsem trochu sjetá.“
Řidič se na mě podezřívavě díval.
„Sjetá? Tak to promiňte, ale musíte si vystoupit.“
Domů jsem došla pěšky.
Škoda, že se při příští kolonoskopii nedozvím, co jsem komu cestou navykládala.
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
