Eva Turnová: Velkej banán
Jako dítě jsem si myslela, že svět je víceméně v pořádku. Že nad Letnou se vznáší hodný obr a ve spolupráci s Ježíškem nedopustí, aby se někdo choval jako haj*l. Jde tudíž jen o to, jak do bezpečně stráženého světa správně zapadnout.
Všechna má rozhodnutí měla vesměs povahu změny imidže. Ve dvanácti jsem nevyšla ven, aniž bych měla obličej natřený tlustou vrstvou Dermacolu a na sobě máminu vyřazenou podprsenku velikosti 3C, jejíž zrádné dráty propichovaly krymplenovou šatovku.
Čtěte také
Potřeba zamaskovat beďary a najít pohodové křoví, kde se dají po škole tajně kouřit klejky, ustoupila závažnějším starostem, jako například soužití. Obr mi párkrát přihrál do cesty blbce a rozjely se pochybnosti. Jak může premiér mluvit z cesty, doktor nechat nůžky v břiše pacienta, učitelka přijít na hodinu sťatá a můj kluk se zaplést s kamarádkou? Obr to evidentně flákal a svět jednoznačně v pořádku nebyl.
Nespokojenost se stavem světa jsem se rozhodla řešit pomocí odborného zásahu. Humanistický gestalt střídal hlubinnou regresi, analýza rodinnou konstelaci, ale nic mi pak stejně nebylo jasnější. Vydala jsem se tedy do Tibetu za známým meditátorem.
„Nejde o to, kam přesně dojdeš, ale jaký kus cesty sama urazíš. Musíš se naučit ovládat svou mysl a emoce vypustit ve chvíli, kdy neublížíš nikomu, ani sobě.“
Čtěte také
To se mu řekne, když je uklizený v himalájském klášteře a nemusí poslouchat žblepty naší vlády. Takže ani výlet za kámošem Dalajlámy nezařídil, aby se všichni začali chovat podle mých představ. Od té doby uplynula spousta let, obr to fláká dál a já si včera pro odreagování pustila dokument o životě šimpanzů.
Při porovnávání tříletých šimpanzů a stejně starých dětí se ukázalo, že oba druhy mají přibližně stejné dovednosti a reakce. Vědci se pokusili přijít na to, proč se později šimpanz ve vývoji zasekne, zatímco dítě frčí dál. A hlavně proč my studujeme opice, a ne ony nás.
Šimpanz na požádání vloží klíče na mrazák, zuje ošetřovatelku a spočítá příklad. Jenže zatímco čtyřleté dítě dokáže odmítnout malou sladkost, když ví, že později dostane mnohem větší, šimpanz hrábne po sebemenší porci banánu, než aby si počkal na celý trs. Děti si zkrátka počkaly, kdežto ani jeden z testovaných šimpanzů se neovládl.
Konečně vědecký důkaz, že jsme na tom líp než opice. Člověk sice dokáže oželet banán, ale nedokáže odolat pocitu, že má pravdu, a počkat si, jestli ji opravdu má. Od rána se tedy místo bejt uražená na svět zkouším opičit po dětech, ovládnout svou mysl, prostě na sobě makak. A doufám, že mi za to obr s Ježíškem co nejdřív nadělí hodně velkej banán.
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
