Trumpovy USA musí prohrát. A Evropa se musí snažit, aby to bylo co nejrychleji, říká Lech Walesa
Legendární odborářský lídr a bývalý polský prezident Lech Walesa byl svědkem přelomových událostí 20. století. Jak se dívá na dnešní svět? Evropa podle něj potřebuje novou vizi, zároveň varuje před důsledky politiky Donalda Trumpa – Spojené státy prý prohrály morálně i politicky, když se uzavírají do sebe. „Trump musí prohrát. Nemá žádnou šanci, protože postupuje v rozporu s vývojem světa. My bychom měli přemýšlet, jak omezit škody, které utrpíme,“ říká v Interview Plus.
Polsko a Poláci byli považováni a oceňováni světem jako jeden z nejdůležitějších spojenců Ukrajiny. Mezitím v polských ulicích přibývá násilných činů proti Ukrajincům a polsko-ukrajinské vztahy jsou dnes mimořádně chladné, přinejmenším na úrovni prezidentů. Co se stalo?
Prosím vás, ve vývoji světa přicházejí různé nápady a chování. Od Adama a Evy. Zvětšovali jsme malá území, vesnice, až jsme došli ke státu, zemi. Komunismus byl v určité chvíli dokonce potřebný. Přišli kapitalisti a vybudovali velké továrny. Pronikl k jádru národa. A podle toho jsme se v podmínkách komunismu chovali, protože stát stál s bičem a práskal. To jsme všechno opustili.
Čtěte také
S novým systémem přišly nové prvky, schází nám však řešení pro budoucnost. V důsledku toho se lidé vracejí ke starým nápadům, starým způsobům chování. Pramení to z toho, že nemáme pozitivní program dalšího rozvoje Evropy a světa. A odtud jsou ty nedobré věci. Demagogové, populisté mají navrch, protože oni nedodržují pravidla, nepotřebují je.
Dříve, řekněme v 90. letech, ale přeci politika byla pozitivní. Dnes to tak už podle vás není?
V procesech vývoje se stávají různé podivné věci. A teď se stávají ty, kterých si všímáte. A ty se musely stát vzhledem k době, ve které je nám bylo souzeno žít. Je třeba to zvládnout, je třeba najít řešení. A čím rychleji je najdeme, tím menší ztráty utrpíme.
Vraťme se ale k Ukrajině. Co je potřeba udělat, aby se vztahy zlepšily?
Kdybych na to měl odpověď, dostal bych další Nobelovu cenu.
Čtěte také
Co si myslíte o Volodymyrovi Zelenském?
Kvůli němu jsem sundal ukrajinskou vlaječku. Nosil jsem ji na sobě pořád. Podporoval jsem ji maximálně, navzdory výhradám, navzdory historickým křivdám. Přesto jsem pomáhal, protože nebezpečnější jsou Rusové a bylo třeba Ukrajině pomoci.
Nicméně pár věcí udělal špatně. Vytáhl staré záležitosti z minulosti a postavil nás do situace, ve které jsme se nemohli zachovat jinak. Zbytečně. A v důsledku toho jsem sundal vlaječku, nenosím ji, protože ho nepodporuji.
I když dnes přemýšlím, když s ním Trump jedná tak, jak jedná, zda se nevrátit zpět k větší podpoře, navzdory všemu, i navzdory ukrajinskému prezidentovi. Chování Donalda Trumpa vůči Ukrajině se mi prostě nelíbí.
Ukrajina v Unii, ale...
V Evropě je mnoho politiků, kteří se o Ukrajině vyjadřují kriticky, přestože Evropa je pilířem podpory Ukrajiny. Jsou takoví i v Česku, například Václav Klaus. Ale třeba také český premiér Andrej Babiš (ANO) odmítl českou účast na dalších půjčkách Ukrajině. Odkud pramení jejich kritika?
Pokud nepomůžeme Ukrajině, no tak Rusko zvítězí. A ohrozí také nás, Rusko se potom nezastaví.
Čtěte také
Ruský problém spočívá v tom, že Rusko má špatný politický systém. V Rusku existuje koncept doživotního vůdce. Ať je to Stalin nebo Putin, doživotní vládnutí není správně. Proto je třeba pomoci Rusku změnit politický systém, a pak bude na světě zase bezpečí. To vlastně není tak těžké. Jen se do toho musíme pustit.
A ti politici, o kterých jsem mluvil, podle vás nerozumí tomu, že je Rusko hrozba pro mezinárodní pořádek? Proč si myslíte, že tak jednají?
Tak se zeptejte jich. Já jim nerozumím. Myslel jsem, že my všichni víme, že největší hrozbou je Rusko a měli bychom udělat všechno, aby Rusko nevítězilo. A Ukrajina opravdu silně krvácí, spousta lidí umírá a to vyžaduje naši pomoc. A proto já apeluji na pomoc, protože to je náš zájem. Pokud to neuděláme, tak Rusko dojde až do Prahy.
Vzdálilo se Polsko díky svému ekonomickému úspěchu zbytku střední Evropy? V jakém stavu je podle vás Visegrádská čtyřka?
Problém spočívá v tom, že všechno, co dnes děláme, děláme ve staré koncepci stát-země. Musíme začít uvažovat v rovině kontinentů a globalizace. Ukáže se, že to, co jsme vybudovali – letiště, dálnice, továrny – není rozhodující. V koncepci kontinentálního zájmu jsou to jiné věci, na kterých záleží. Takže je dobře, že máme Evropskou unii. Chce přijmout Ukrajinu jako členskou zemi.
Čtěte také
Je to podle vás správně?
Já jsem také pro, jen pod jednou podmínkou. Unie se musí pustit do práce, protože si musí připustit, že pokud pustíme Ukrajinu do Evropské unie, položíme celé evropské zemědělství. Všichni zemědělci skončí, protože Ukrajina má tak dobrou půdu, že nás smete i bez hnojiv.
Evropská unie by měla vzít kalkulačku a říct: Milá Ukrajino, přijímeme vás, fajn, ale musíme udělat něco s našimi zemědělci. Takže navrhujeme, abyste neinvestovali do dalších traktorů a techniky, budou to dělat naši zemědělci, přeškolíme je. Budete od nás kupovat traktory a my od vás potraviny a všichni vyděláme.
Něco takového je třeba udělat, a nejen to. Unie by nám měla říkat: nestavte to letiště tady, tahle silnice by neměla vést tudy a podobně, protože to není v zájmu celého kontinentu.
Státy mají ale různé zájmy
Tak vidíte. Proto je třeba na to jít jinak. Správná otázka je, zda je naše generace schopná přenést se z přemýšlení v rovině státečků na kontinentální úroveň?
Trump musí prohrát
Měla by se Evropská unie podle vás federalizovat? Měli bychom mít něco jako Spojené státy evropské?
Otevřete si internet a uvidíte, že takové civilizace s takovým vývojem na této zemi už byly. Dokonce vyšší. Stavěli jsme kdysi pyramidy a teď kupujeme technologie, které nejsme schopní sami vyvinout. Tak daleko byl vývoj. A ty civilizace zanikly.
Čtěte také
Mudrci přemýšlejí, přitom ta věc je jednoduchá. Zanikly proto, že ztratily kontrolu nad technologii. Měly stejné potíže jako my, protože my se dostáváme na jejich úroveň vývoje, to znamená, že máme stejné problémy jako oni.
A co máme my? Čínu, Rusko, arabské státy, různá náboženství, a oni měli totéž. To je konfrontační uspořádání. Nejsme schopní to prohlédnout a přenést řízení na úroveň kontinentů. Ostatní civilizace padly.
Otázka je, zda díky jejich zkušenostem pochopíme, že potřebujeme systém, který vyžaduje vyšší úroveň řízení, než jsou státečky. Odhaduju, že je potřeba pět generací, než se vydáme touto cestou vývoje.
Ptal jsem se vás na místo Polska v Evropě také proto, že má Donald Tusk ambici patřit mezi hlavní lídry kontinentu vedle Německa a Francie. Je to správně?
Říkal jsem, že všechno, co se dnes děje, se odehrává proto, že nemáme budoucí program a budoucí struktury. Uvízli jsme ve stávajících a postupujeme postaru, řídíme se státem a tak dále. Tusk také uvízl ve staré koncepci. Dělá to dobře, ale pro tu starou koncepci vývoje.
Rozumím. Ale říkal jste, že je potřeba pozitivní program. Zajímá mě, jestli Donald Tusk může patřit mezi ty, kdo ho budou psát?
Už jsem vám přece říkal, že existují různé zájmy na různé úrovni vývoje. Teď se dá přemýšlet, jestli je to dobře nebo špatně na současné úrovni. Ale já, jak víte, už nepůsobím v aktivní politice. Nemám proto tolik informací a scházejí mi data, abych hodnotil.
Mluvil jste o Donaldu Trumpovi. Mezi Spojenými státy a Ruskem se odehrála dohoda o dodávkách ruské nafty na světový trh. Mluví se o dalších možnostech spolupráce s Ruskem. Jak hodnotíte tyto nápady? Je možné Rusku důvěřovat?
Spojené státy prohrály, když nepovzbudily jiné kontinenty, aby dělaly to, co dělá Evropa. Prohrály morálně i politicky a teď se dál brodí ve starém vývoji. A vývoj stát-země skončil s koncem 20. století. Technologie říká: musíte jít dál, přeorganizovat se. A on ne, uzavírá Spojené státy do sebe.
Čtěte také
Takže Trump musí prohrát. Nemá žádnou šanci, protože postupuje v rozporu s vývojem světa. My bychom měli přemýšlet, jak omezit ztráty, které utrpíme kvůli chybné politice USA. To je jedna věc.
A druhá, přemýšlet, jestli se dají urychlit procesy, aby USA prohrály rychleji. To jsou dvě oblasti, o kterých bychom měli přemýšlet. Opatrně, ne válkou, nýbrž moudrým postupem tímto směrem. Urychlit čas a minimalizovat ztráty kvůli špatné politice Donalda Trumpa.
Pomohli jsme stvořit Putina
Ještě byste se chtěl potkat s Vladimirem Putinem a promluvit si s ním z očí do očí, jak jste kdysi řekl?
Když jsem veřejně před světem vyhlásil, jak je potřeba správně postupovat proti Rusku, vyhlásili odměnu pět milionů dolarů na mou hlavu. A já jsem tehdy řekl: já jsem připraven jít do toho, protože se vás nebojím, nemáte šanci. Od té doby jsem už jiné návrhy neslyšel.
Čtěte také
Vy jste měl příležitost se s Vladimirem Putinem krátce setkat…
…na pohřbu Jelcina.
Ano, jaký na vás udělal dojem?
V té době byl takový klidný, nepil alkohol. Krátce jsem s ním mluvil a musím přiznat, že jsem ho neodhadl. Víte, musíme si všimnout ještě jedné věci. Já jsem drze upřímný a přímočarý, tak to řeknu naplno. My jsme Putinovi pomohli stát se takovým, jaký je.
On zpočátku jezdil do Polska, byl v Katyni a snažil se. A co udělala polovina Polska? Dali jsme mu, zač je toho loket. Udělali jsme z něj banditu.
Čím?
No s tím letadlem a tak dále. Takže on si řekl: dobře, chtěl jsem být korektní, vycházel jsem vám vstříc, a vy se ke mně chováte takhle. Sebral se a řekl: kašlu na to. Víte, měl jsem zahraničněpolitickou koncepci. Chtěl jsem ji uskutečnit a nastavit vztahy tak, aby se Rusko konečně dalo na správnou cestu.
Čtěte také
Chtěl jsem mít co nejlepší vztahy s Moskvou. A s Jelcinem jsme začali dobře, jenže jsem to nechal k dokončení na druhé funkční období. A jak víte, druhý mandát jsem ale už nezískal. Tím všechno padlo. Svět by vypadal jinak, kdybych měl možnost pokračovat ve druhém funkčním období.
Šlo to pak od desíti k pěti. Putina jsme vehnali na scestí, pomohli jsme mu v tom. Nakolik? To je těžké říct. Ale přesto si myslím, že náš postup, myslím tím části Poláků, ale i jiných, nebyl správný. Místo abychom se ho snažili vytáhnout na správnou cestu, jsme mu dávali na frak.
Jak to popisujete, dělá to na mě dojem, že podle vás přinejmenším zčásti nese i západ odpovědnost za to, že Putin napadl Ukrajinu.
Vy si vybíráte, co se vám hodí. Říkal jsem vám, že Čína a Rusko zkoušejí taktiku ze staré koncepce vývoje světa, a která spočívá v tom, že silnější pohlcují slabší. Rusko dobylo 60 národů, Amerika od války Severu proti Jihu vedla mnoho dalších. Taková byla koncepce vývoje světa do konce 20. století, ale na konci 20. století vznikla nová koncepce, že teď už silou ne, ale máme Unii, NATO, OSN a tak dále.
Otázka je, která koncepce zvítězí? Rusko, Čína navrhují starou, a my ostatní, skoro všichni, navrhujeme novou. V závislosti na našem chování zvítězí jedna z nich. Která? Nevím.
Čtěte také
Neudělal podle vás Jelcin chybu, když si ho vybral za svého nástupce?
Když viděl, co se v Rusku děje, tak postupoval tak, jak postupoval. Boris Jelcin nechtěl, abychom byli v Unii a NATO. Byl přesvědčen, že nás Západ nepřijme. A proto na nás dělal hodného strýčka. Podcenil mě. Myslel si, že nenajdu řešení, aby nás Západ přijal.
Zeptejte se tehdejšího amerického velvyslance v Polsku Frieda, ten byl u toho, a řekne vám, jak se v Praze odehrálo rozhodnutí o vstupu do NATO. Do toho okamžiku neexistovala šance na vstup do aliance - ani pro vás, ani pro nás. Teprve tady v Praze se nám podařilo najít argumenty, které Clintona přesvědčily, aby souhlasil s naším vstupem.
Jste legendou boje proti komunismu, jste nositelem Nobelovy ceny, stal jste se prezidentem. Jak byste chtěl, aby si vás pamatoval svět?
Chtěl bych, aby se na mě zapomnělo. Zakopat do země, spálit, rozházet kousky do moře, ať se rybičky nažerou a hotovo. Já jsem všechno dělal z přesvědčení, věřil jsem tomu, co jsem dělal. Měl jsem sny a splnil jsem si všechno. Jsem spokojený, naplněný.
Je něco, co vám dnes dělá radost?
Je mi osmdesát čtyři let. Jsem rád, když se oholím, jak se mi u toho třese ruka. Co mi ještě zbylo? Nic. Už jsem sbalený a chystám se na věčnost.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.






