Jan Fingerland: Australské Židy zabilo zevšedňování nenávisti
Útok na oslavu židovského svátku Chanuka v Austrálii byl tragickou, ale nikoli nahodilou událostí. Podobných útoků už bylo více a je pravděpodobné, že další přijdou. Půda pro ně je připravená. Útoky na židovské cíle vlastně nikdy v dějinách nepřestaly ani v těch nejnovějších, po vzniku Izraele. Někdy byly, jindy nebyly spojené s čímkoli, co se odehrávalo na Blízkém východě, zejména s izraelsko-palestinským konfliktem.
V poslední době je ale skoro nemožné tyto dvě věci oddělit.
Jen v poslední době se odehrálo několik protižidovských útoků ve Spojených státech, Velké Británii a dalších zemích, kde existují židovské i muslimské komunity.
Čtěte také
Obraz věcí je samozřejmě složitější, protože solidaritu s židovskými spoluobčany nebo nesouhlas s násilím vyjadřují i někteří místní muslimové. Stejně tak narůstá počet projevů nenávisti vůči Židům i na straně krajní pravice i krajní levice, a možná i jiných skupin.
Vznešené štítění
V minulých dnech se hodně psalo o tom, že několik členských zemí Evropské vysílací unie odstoupilo z hudební soutěže Eurovize, protože se jí bude účastnit i Izrael, který je také členem této organizace.
Důvodem byl nesouhlas s izraelským postupem v Gaze. Avšak také vlastně relativně nová – a ne tak samozřejmá – představa, že i jen sdílení pódia s člověkem z Izraele, bez ohledu na jeho politické názory, je morálně nepřijatelné.
Čtěte také
Ve skutečnosti jde v případě zabíjení v Austrálii i „pouhé“ štítivosti vůči jednomu konkrétnímu státu o projev stejného fenoménu, pocitu, že lze najít nějaké zřetelné hmatatelné zlo a zaútočit na něj, verbálně nebo fyzicky, s pocitem, že vlastně jde o správnou věc.
Jde o důsledek dlouhodobé, soustavné a zčásti i organizované kampaně, která se zdánlivě týká Izraele, ať už jeho pouhé existence, nebo jeho politiky, ale ve skutečnosti jsou jejím terčem Židé. Židé jakožto viditelní zástupci něčeho z definice špatného, démonického, něčeho, co je přijatelné srovnávat i s nacismem.
Čtěte také
Tento trend, který zesílil po 7. září, probíhal z velké části na internetu, v sociálních médiích, prostřednictvím obrázků a připravených narativů, někdy za těžko pochopitelné účasti dosud respektovaných osob a institucí.
Někteří z těch, kdo tento obsah tvořili, a někteří z těch, kdo ho přijímali, zcela vědomě vybírali jen určitou část reality, odmítali širší kontext, porovnávání faktů nebo ochotu rozumět věcem z více stran, aby dosáhli svého.
K oblíbeným obratům patřily věty jako „je třeba ukončit sionismus“, „sionisté jsou zdrojem zla v Palestině i jinde“ a samozřejmě také tvrzení, že „kritika sionismu (nebo Izraele) není antisemitismus“. Tento truismus byl doveden do svého dokonalého opaku – pod záštitou kritiky Izraele nebo polemikou se sionismem bylo najednou povolené říkat a psát dosud nevídané věci.
Čtěte také
Vůči jakékoli jiné skupině, zejména menšině, je ve „slušné společnosti“ podobné jednání nadále považováno za nepřijatelné – zatím.
Ukončování sionismu
V podstatné části výroků bylo možné snadno zaměnit pojem „sionista“ za slovo „Žid“, někdy je skoro komické, jak se objevovaly doslova stejné výroky jako před sto nebo pěti sty lety. Jenže dnes není v některých kruzích tradiční antisemitismus přijatelný, protože dnešní antisemité se chtějí cítit jako morální lidé. Nevůle vůči Židům byla umyta, převlečena a navoněna.
Bylo to zřejmé, když na amerických i jiných západních univerzitách byli židovští studenti obléháni a dotazováni, jaký mají postoj k „sionismu“, a toleranci si vysloužili, jen pokud byli Židy tím správným způsobem.
Čtěte také
Totéž se týká i hesel, jako je tvrzení, že „boj za svobodu Palestiny“ je možné vést „jakýmikoli prostředky“ (by any means available), nebo „globalizace intifády“ – ačkoli bylo jasné, že předmětem zájmu nebude izraelský voják někde na Blízkém východě, a dokonce ani velvyslanectví Izraele někde ve světě, ale místní synagoga, škola nebo jiný podobný objekt.
Islamistický extremismus a jeho útoky na židovské objekty existují samozřejmě dávno, ale nyní se odehrává ve zcela změněném kontextu. Najednou tolik lidí „chápe“, proč se děje. Dokonce i ti, kteří násilí a nenávist nepochybně odsuzují, najednou uvažují jinak.
Například i australský premiér Anthony Albanese se ve svém prvním stanovisku k útoku dokázal vyhnout slovům jako Žid nebo teror, tak zažité tyto posuny ve vnímání reality už jsou. Totéž, co v Austrálii, se může stát znovu kdekoli, ostatně se o tom už delší dobu píše – vlastně je skoro jisté, že se to někde brzy stane.
Albanese už stačil nejen konečně použít slovo Židé, ale také zpřísnit regulaci zbraní v Austrálii. To je jistě pochopitelné, a možná i správné. Jenže ke známé debatě, jestli zabíjejí zbraně, nebo lidé, lze v tomto případě dodat ještě jednu podstatnou věc – zabíjí nenávist a zabíjí její vědomé zevšedňování.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
