Jak vyřešit platy nepedagogů? Obce mohou školám pomoct s „papíry“ a vytvořit příspěvkové organizace

Podle Bělohradského jde o správný krok, protože obce získají větší flexibilitu v odměňování. „Zřizovatelé budou moci lépe nastavit platy tak, aby přilákali potřebné pracovníky,“ říká. Konkrétní podoba financování nepedagogických pracovníků ale ještě není stanovena, přestože by nový model měl platit už od začátku školního roku 2025/2026.

Varuje však, že systém může selhat, pokud se nezajistí stabilní financování. „Obce potřebují garance, že dostanou dostatek prostředků,“ dodává.

Více peněz, ale větší odpovědnost

Změny podporuje i starosta Kutné Hory Lukáš Seifert (ODS). „Jsem příznivcem této novinky, ale je potřeba dostat obce z nejistoty a garantovat, že obdrží dostatečný počet prostředků na financování nepedagogických pracovníků. Jsme v tom napřed, máme už zvláštní příspěvkovou organizaci pro školní jídelny. O stravování žáků se staráme v rámci jiné organizace a nezatěžujeme tak zbytečně ředitele škol, aby se starali o další provoz,“ ujišťuje.

Čtěte také

Well-being učitelů začíná u drobností jako tiskárna a káva. Důležitá je respektující komunikace s rodiči

V Kutné Hoře se proto zabývají možností vytvoření příspěvkové organizace, která by se zaměřovala na správu nepedagogických činností ve školách. Cílem je ulehčit ředitelům od těchto administrativních povinností.

Seifert doplňuje, že podle něj rozpočtové určení daní pokryje pouze náklady na provoz, nikoliv investice do školství. „Budeme to muset kompenzovat z jiných investic a rozhodovat se, zda postavíme chodník, nebo investujeme do budovy školy,“ říká.

Šance, nebo riziko?

Změna financování je podle něj velkou příležitostí, jak se může systém stát efektivnější.

„Školy nesmí dostat strach a začít třeba propouštět. Musí počítat s tím, že dostávají peníze na osm měsíců a zbylé čtyři budou dofinancovány z jiných zdrojů,“ vysvětluje.

Podle něj je také zásadní vyřešit otázku odpovědnosti za kvalitu vzdělávání, která by podpořila nový systém financování školství, a v České republice zatím chybí.

Připomíná koncept takzvaného středního článku koordinovaným z Ministerstva školství, který pomáhá ředitelům a ředitelkám škol s řízením jejich zařízení tak, aby se mohli věnovat hlavně práci s pedagogickým sborem.

„Školy jsou často v područí zřizovatelů, kterých je několik tisíc, a jen málokterý starosta se profesně orientuje v oblasti školství,“ dodává s tím, že by města měla mít větší odpovědnost za zajištění kvalitního zázemí a podmínek pro vzdělávání.

Čtěte také

Tripartity ve školách: Žáci si v bezpečném prostředí s rodiči a učiteli vyjasní své představy o vzdělávání

Resort školství bude letos nakládat s větším rozpočtem než před rokem, rozdíl je 22 miliard korun. „V rozpočtové položce na regionální školství je to skutečně nárůst i oproti inflaci,“ chválí Bělohradský a připomíná:

„Těch 291 miliard navíc pochází jenom ze státního rozpočtu. Peníze na školství dávají i obce a kraje, i když rozpočet státu je v tomto dominantní.“

Přesto podle průzkumů Česko ve financování školství stále zaostává. Letošní ho však posouvá blíže k průměru Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

Podle ekonoma je ale v mezinárodních srovnáních potřeba být opatrný: „Průzkumy bych využíval hlavně k identifikaci, kde jsou v rámci systému slabá místa. Já z nich vidím, že jsme pozadu ve financování předškolního vzdělávání a vysokoškolského vzdělávání. U základního a středního školství ten rozdíl není tak velký.“

Připomíná také možnost většího zapojení soukromého sektoru – pomoci s financováním školství by mohli například podnikatelé formou darů, jako je tomu v zahraničí, doporučuje ekonom.

Právě s těmito penězi by totiž ředitelé škol mohli nakládat podle svého uvážení, a proto je určit třeba na strategické cíle školy nebo třeba speciální projekty.

Jak se změní financování školství? Co to přinese pro školy, obce a rodiče? Poslechněte si celý pořad Reparát nahoře v článku.