Nebuďte manažer, buďte lídr. Nejlepší je, když se ředitel školy naučí delegovat a nechá kolegy růst

Iveta Jonášová, ředitelka pražské základní školy Vitae, se se svým manželem rozhodla založit soukromou školu podle vlastních představ poté, co nemohli najít základní školu pro svou nejmladší dceru.

„Sepsali jsme si 28 bodů, co by měla škola splňovat, ale nemohli jsme tu správnou najít. Tehdy jsem studovala a hodně jsem se dozvídala, co se dá ve škole získat, ale také ztratit. Zároveň pro nás už nebylo možné jít do běžné školy, která by řešila třeba známkování, ale ne třeba to, jak se děti ve škole cítí. A tak se nám školu podařilo založit,“ popisuje Jonášová začátky základní školy Vitae. 

Mezi body, které by podle ní dobrá škola měla umět, je přistupovat k věcem pozitivně i pracovat s chybou a učit se z ní.

Čtěte také

Chyba je neodmyslitelnou součástí učení. Vnímejme ji jako investici do budoucna, navrhují experti

Jako ředitelce jí pomáhá každý týden spolupracovat s koučkou, se kterou společně hledají cesty, jak nastavovat celý tým.

„Hodně mého času zabere komunikace s týmem, s širším vedením školy a s ostatními pedagogy. Beru to jako investici do týmu. Učitelé mají možnost se vyjádřit a potom společně vykomunikovat, zda jejich určitý návrh projde a případně kdy,“ přibližuje Jonášová.

V poslední době se jí ve škole daří budovat roli vedoucích pracovníků, takzvaný střední management. „Pociťuji poslední dva roky, že mi toto ulevuje. Z učitelů se postupně stávají vedoucí pracovníci, kteří mají své kompetence a pojmenované pravomoce, a tím rostou,“ vysvětluje.

Čtěte také

Tripartity ve školách: Žáci si v bezpečném prostředí s rodiči a učiteli vyjasní své představy o vzdělávání

A přidává příklad: „Měli jsme paní učitelku přírodních věd a vnímala jsem, že jsou v ní určité talenty. Před šesti lety jsem ji oslovila, jestli by se nechtěla věnovat kariérnímu poradenství. Začala se tomu věnovat, získala od školy podporu a mentoring a letos se zadařilo tolik, že jsme jako škola získali národní cenu kariérního poradenství. Chtěli bychom inspirovat školy, jak nastavit kariérní poradenství už od první třídy.“

Zájemcům, kteří uvažují o profesi ředitele, pak Jonášová doporučuje: „Je důležité vědět, jak zapojovat lidi z pedagogického týmu, protože v nich je velká síla. Oni vědí, co učí a s jakými problémy se vypořádávají. Je potřeba se nebát otevřít se a hledat tu cestu, jak se zapojit, s tím, že si udržíte svůj směr, kterým chcete děti vzdělávat a co jim chcete předávat.“

Nebýt manažerem, ale lídrem

O výzvách, kterým dnes ředitelé a ředitelky v Česku čelí, hovoří v Reparátu také Hana Vellánová, konzultantka Nadačního fondu Eduzměna a lektorka programu Lídr školy, který posiluje schopnost ředitelů zavádět změny a inovace, rozvíjet své kompetence a podporovat učitele.

Čtěte také

Mezi školami a ministerstvem je ohromná díra. Potřebujeme pomoc od regionů, žádá Hřebecký z EDUinu

„Ředitelé a ředitelky čelí mnoha změnám, které by měli při své práci zvládnout. Hlavně se musí naučit pracovat s lidmi jako s týmem. Nebýt manažerem, ale lídrem. Musí zařídit to, aby ve škole probíhalo učení nejen dětí, ale i učitelů,“ vyzdvihuje Vellánová.

Uznává, že ředitelování ztěžuje také množství legislativních změn, předpisů a povinností. Ředitelům by proto podle ní pomohlo, kdyby některé zodpovědnosti přebírali třeba zřizovatelé škol. 

„V menších obcích starostové často nechávají na škole záležitosti, jako je například oprava školy. Bylo by ideální, aby toto dělal někdo ve spolupráci s ředitelem a tato starost neležela na řediteli školy,“ navrhuje.

Ředitelé by se podle ní měli naučit delegovat úkoly i dalším pracovníkům. „Musí mít odvahu pustit věci z ruky a dovolit ostatním lidem, aby rostli spolu s nimi i v nepedagogických věcech. Jejich velkým úkolem je připustit, že je skvělé, když někteří lidé ve škole umí věci lépe než oni, a umožnit jim, aby dělali to, co je zajímá a co je baví,“ uzavírá.

Poslechněte si celý pořad Reparát. Audio je nahoře v článku.