Husákova neústupnost zachránila život nespravedlivě obviněným

Jednou z obětí poúnorové, komunisty ovládané justice byl i pozdější československý prezident Gustáv Husák (1913-1991), někdejší nejvýše postavený člověk Slovenska a sám prominentní komunista.

Čtěte také

Daniel Okáli „seděl“ o dva dny déle než Husák, nakonec napsal básně proti Chartě

Husákova politická hvězda začala stoupat za druhé světové války, kdy se stal členem vedení slovenské komunistické strany a předsednictva ilegální Slovenské národní rady a podílel se na přípravě Slovenského národního povstání. Po válce stál v čele Sboru pověřenců plnícího roli slovenské vlády, měl pod kontrolou policii i Státní bezpečnost.

Vykonstruovaný proces se skupinou „slovenských buržoazních nacionalistů“ začal 21. dubna 1954 a skončil o tři dny později vynesením vysokých trestů odnětí svobody. Oproti předpokladům představitelů komunistického režimu se ale proces opozdil.

Prestižní posty

Gustáv Husák byl podle některých historiků jedním z mála, koho brutální metody komunistických vyšetřovatelů nezlomily – odmítal se i přes brutální výslechy a mučení učit zpaměti vynucená přiznání a pokud některá vylhaná přiznání podepsal, později je vždy odvolal. Díky Husákově neústupnosti se chystaný proces zpozdil tak, že mezitím zemřeli Stalin i Gottwald, a bratislavský soudce tak nakonec nevynesl jediný trest smrti.

Čtěte také

Jak revoluce začala požírat své vlastní děti. O proměně politických procesů v 50. letech

Kauza, která začala roku 1950 zatčením podezřelých, byla jedním z mnoha politických procesů, ve kterých komunistická moc hledala nepřítele ve vlastních řadách. Husák, který na rozdíl od ostatních obviněných odmítal přiznat svou vinu a přinejmenším sobě tak nejspíš zachránil život, dostal doživotí, politik a básník Laco Novomeský deset let a další tři obvinění 22, 18 a 13 roků vězení. Na svobodu se dostali většinou v průběhu 50. let, údajný vůdce skupiny Husák opustil vězení až v roce 1960 po amnestii a roku 1963 byl rehabilitován.

Osudy pětice mužů po propuštění byly různé. Například Gustáv Husák se vrátil do politiky a po sovětské okupaci v srpnu 1968 se stal na dvě dekády nejvýše postaveným mužem Československa. V květnu 1975 byl zvolen prezidentem a k abdikaci byl donucen teprve po listopadu 1989.

Čtěte také

Jsem dítě velezrádce, vypráví Elena Bútorová, dcera Ladislava Novomeského

Také Novomeský po rehabilitaci zastával prestižní posty, do roku 1974 byl například předsedou Matice slovenské. Zato Ladislav Holdoš, odsouzený na 13 let, který se na podzim 1969 stal velvyslancem na Kubě, byl z ambasády po nástupu Husáka do vedení KSČ odvolán a znovu se ocitl v hledáčku tajné policie.

Atmosféru politického procesu z dubna 1954 připomenou unikátní nahrávky z archivu Českého rozhlasu a také málo známé ukázky z archivu Slovenského rozhlasu.