Sověti chtěli potvrdit poválečné uspořádání, zavázali se ale i dodržovat lidská práva

Je paradoxem, že iniciátorem KBSE byl Sovětský svaz. Už od roku 1954 tlačili sovětští představitelé na neutrální Finsko, aby podobnou konferenci uspořádalo.

Čtěte také

Jak se helsinská konference stala problémem. „Přispěla k pádu komunistických států,“ soudí historik

Komunistický blok chápal Závěrečný akt KBSE jako další potvrzení jaltských a postupimských dohod, které mu zajišťovaly nadvládu ve střední a východní Evropě. „Helsinský proces konsolidoval poválečné skutečnosti, mezi nimi i rozdělené Německo,“ řekl po létech bývalý sovětský prezident Michail Gorbačov.

Karty v Evropě přitom byly jasně rozdány a Západ dal jasně najevo, že vojensky se nehodlá angažovat. Ani v roce 1953 ve východním Německu, ani při sovětském vojenském zásahu v roce 1956 v Maďarsku, ani při okupaci Československa v roce 1968.

Role prostředníka se chopil finský prezident Urho Kekkonen, který v květnu 1969 rozeslal státníkům USA, Kanady, SSSR a zemí Evropy návrh na uspořádání konference. Situace vhodná k zahájení rozhovorů nastala ovšem až v roce 1973.

Dodržování lidských práv

Jisté uvolnění mezi znepřátelenými bloky způsobil rok předtím podpis dohody o omezení strategických zbraní mezi SSSR a USA a navázání diplomatických vztahů mezi oběma německými státy v květnu 1973. Američané strádající ve Vietnamu si navíc potřebovali „uvolnit v Evropě ruce“, a byli svolní k jednání.

Čtěte také

Helsinská konference byla předpokladem ke vzniku Charty 77, míní historik Stehlík

V Helsinkách a Ženevě se dva roky setkávali zástupci 32 evropských států, USA a Kanady. Ti se postupně dohodli na deseti principech, které byly nakonec předloženy k podpisu v Helsinkách.

V paláci Finlandia, obleženém tanky a tisíci vojáků, nakonec 1. srpna k podpisu Závěrečného aktu usedlo všech 35 šéfů států – ve francouzském abecedním pořádku. Přesně v 16:00 hodin začal ceremoniál podpisů. Posledním byl nejstarší účastník, jugoslávský prezident Josip Broz Tito. Poté celý sál povstal a zaburácel potleskem. Evropa prožívala svou historickou chvíli.

Státní svrchovanost, neporušitelnost hranic, zdržení se použití síly, nezasahování do vnitřních záležitostí jiných států, respektování lidských práv a základních svobod – tyto a další zásady Závěrečný akt obsahuje. Nebyly právně vynutitelné, takže socialistické země je bez větších následků braly na vědomí jen natolik, nakolik se jim to hodilo.

Čtěte také

Půlstoletí od helsinské konference: Řešila jen mezinárodní vztahy, nebo měla širší dopad?

Důraz na dodržování lidských práv, k čemuž se vlády zavázaly, vedl ve východní Evropě k iniciativám disidentů, které poukazovaly na jejich porušování. Příkladem může být Charta 77 v Československu. Respekt k lidským právům přestal být vnitřní věcí států a stal se prvkem mezinárodní bezpečnosti.

Jak se o helsinské konferenci mluvilo ve vysílání Československého rozhlasu? A o čem se naopak mlčelo? Archiv Plus nabídne okomentované ukázky z dobového programu.