Patřím mezi ty šťastlivce, pro které je rozhlasová práce zároveň potěšením a nikdy, ani po řadě dlouhých let, je nenudí. Koho by taky nudilo, když každý den je jiný, přináší jiná témata a člověk potkává při práci množství pestrých lidských typů, mnohdy opravdu úctyhodných. Pracuji, a při práci se stále učím něco nového, ale také si ověřuji trvalou hodnotu toho, co věděli už dávno naši předkové.
V současné době mám to štěstí, že mohu pracovat na pořadech, které mi umožňují tzv. hlubší ponor. Nad pořady Hovory a Vertikála, které se vysílají na ČRo Plus, se potkávám s lidmi pozoruhodnými a excentrickými, i s lidmi, kteří jsou nenápadnými dělníky na vinici Páně a já před nimi hluboce smekám.
Jinak jsem rozhlasový univerzál, mám v základech přibližně 15 let denní zpravodajské práce na Radiožurnálu, ale třeba také několik let práce na Hovorech z Lán s prezidentem Havlem, přenosy významných událostí, diskusní pořady na ČRo Dvojce (nyní občas alternuji v pořadu Jak to vidí), jednu dobu jsem psala pro tuto stanici fejetony, což byla opravdu roztomilá práce, roky jsem pracovala na Dotecích víry na Radiožurnálu atd. Obecně bych řekla, že když mi někdo nabídne nějakou práci na jakékoli stanici, řeknu okamžitě ANO a pak teprve pátrám po podmínkách.
Miluji principy této práce: je multidisciplinární - musíte mít radary na zajímavá témata, musíte je umět promyslet, musíte si umět vybrat, koho oslovíte a musíte to umět buď zpracovat do pořadu, nebo odvysílat živě, nebo obojí, improvizovat můžete jenom, když se cítíte pevní v kramflecích, musíte být poctiví v přípravě, otázky musíte dávat tak, aby se nenudil ani host, ani posluchači, ani vy sami, musíte umět pracovat rychle a přitom soustředěně...Témata si můžete klidně promýšlet doma při vaření guláše, ale musíte si je taky umět prosadit a obhájit před šéfy... A musíte umět přemoci sami sebe, své slabosti a démony: když je vám ouvej, a přesto musíte vysílat, protože tak to prostě v rádiu je.
Na veřejnoprávním rozhlasu mám ráda jeho osobité charisma: je to místo se specifickou tvůrčí atmosférou, lehce ležérní a uvolněné, a přitom nesmírně výkonné. Jsem ráda jeho součástí.
Všechny články
-
Blízkost sídla hlavy státu a arcibiskupa je v Česku unikátní, je to symbolické, všímají si historici
„Sídlit vedle Pražského hradu je na jednu stranu velmi prestižní, ale na druhou stranu je to také symbolem připoutání se ke světské moci,“ hodnotí historik Petr Kubín.
-
Jak se stala česká benediktinka abatyší v Mnichově i Praze? Bylo to překvapení, přiznává Šimuniová
Stanislava Francesca Šimuniová vstoupila do řádu benediktinek v roce 2008 a donedávna žila ve společenství na Bílé hoře v Praze. Nyní bude jejím hlavním sídlem Mnichov.
-
Česko není připravené na přijetí ženy-rabínky, obává se budoucí rabínka Novotný
Studuje na konzervativním rabínském semináři Zacharias Frankel College v Berlíně. Směřuje k postu rabínky. Jak složitá je to cesta?
-
Je paradox dějin, že snaha zdiskreditovat Toufara vyústila v diskreditaci komunistů, říká historik
„Josef Toufar je pro mě mimořádná osobnost kněze ryzího charakteru. Jeho osobnost kontrastuje s nemorálností komunistických vůdců,“ hodnotí historik a teolog Marek Šmíd.
-
Teolog: Změnit náboženský obřad poté, co se při něm utopilo dítě? Voda při křtu není postradatelná
Jakou roli hrají v náboženském životě rituály? Proč nechce pravoslavná církev v Rumunsku ustoupit od tradičního křtu dětí ponořením do vody ani poté, co se jedno utopilo?
-
Před covidem jsme nežili ani šťastně, ani dobře. Je čas na individuální odpovědnost, říká historik
Historik Jan Stříbrný považuje současnost za závažnou, ale také nadějnou. Konstatuje, že jsme žili dlouhé roky v nesvobodě a navykli se chovat přikrčeně a pružně.
-
Čím vynikal filozof Jan Sokol a proč bude české společnosti tolik chybět?
V polovině února zesnul Jan Sokol. Na filozofa, politika, pedagoga křesťana a výjimečnou osobnost vzpomínají ve Vertikále filozof Daniel Kroupa a historik Tomáš Petráček.
-
Hospodaříme ve svém mlýně po generace, jsme tam usedlí, říká o rodinném statku sedlák Vladimír Kuncl
„Náš rod hospodařil ve mlýně už po mnoho generací, můj prapředek ho koupil už v polovině 18. století a od té doby tam pořád jsme, i když se jméno už dvakrát změnilo.“
-
Biolog Vácha: Živit se hmyzem dává ekologicky smysl. Odpor proti tomu je otázkou kultury a estetiky
Hmyz drží ekosystémy na planetě Zemi, kdyby nebylo hmyzu, vše se zhroutí. Bude lidstvo nuceno počítat s hmyzem i ve svém jídelníčku? Připravila Eva Hůlková.
-
Dokud člověk žije, měl by se snažit užít si každou vteřinu, říká Jaklová z Centra aktivního stárnutí
„Co svět světem je, tak se člověk snaží být nesmrtelný, nebo dlouhověký. My dnes tuto dobu žijeme. Hodně lidí je za aktivním věkem, ale přitom nechtějí zůstat úplně mimo.“
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 26
- 27
- 28
- 29
- 30
- …
- následující ›
- poslední »