Česko není připravené na přijetí ženy-rabínky, obává se budoucí rabínka Lena Arava Novotný

Sama vyučuje, ale také neustále studuje – aktuálně je to konzervativní rabínský seminář Zacharias Frankel College v Berlíně. Ovládá několik jazyků a stále se cítí být Čechoslovenkou.

Čtěte také

Žen rabínek přibývá

„Necítím se být Čechem, ale Čechoslovákem, jakkoli vím, že to je nemoderní a pro některé i pohoršující. Ale já se tak stále cítím a jsem na čechoslovakismus pyšná stejně jako celá má rodina, která se k němu vždy hlásila.“

Vedle Francie, kde Lena Arava Novotný žila v letech 1990 až 2005, a Československa, kde se narodila, považuje za svou třetí zemi, kde má alespoň symbolické kořeny, Stát Izrael.

„Pro někoho, kdo je Žid a kdo chce judaismus poznat do hloubky, ale nikdy nebude mít stejné reflexy jako někdo, kdo od malička vyrůstal v tradiční ortodoxní rodině, kde se vše praktikuje, umožňuje hnutí Masorti střední cestu. Člověk se sice musí přizpůsobit tomu, co to přináší, ale taky určitou elasticitou a přizpůsobování židovských praktik současnému světu a možnostem dané země,“ popisuje.

Rabínka? Má motivace je hluboká

Celý život Lena Arava Novotný směřuje k postu ženy-rabínky. Co ji k tomu motivuje, popisuje s lehkými rozpaky: „Těžká otázka, na kterou nedokážu úplně přesně odpovědět. Ale má motivace je vnitřní a hluboká.“

A doplňuje: „Asi přišla zvenčí, když jsem získala oslovení ať už se strany velmi zkušeného rabína Tomáše Kučery v Mnichově, nebo i ze strany svého bývalého studenta Davida Maxi. Oni se ve mně dotkli něčeho, o čem jsem do té doby vůbec nepřemýšlela. Vyprovokovalo to ve mně takovou reflexi, zpytování svědomí, tedy toho, jak si představuji svou další budoucnost. Takže jsem si řekla, že to zkusím.“

Čtěte také

Jaké to je být rabínkou a jak to ovlivňuje rodinný život?

Jak se říká, že s jídlem roste chuť, tak i u Leny Arava Novotný roste chuť dál studovat.

„Motivace se zvyšuje tím, jak jsem v Berlíně mezi svými kolegy z celého světa. Je to velmi kosmopolitní a otevřený svět a cítím se tam velmi dobře. Jsme si všichni velmi podobní, ať už jsou to lidé z Jižní Ameriky, Spojených států, Anglie nebo Německa. A to zpětně obhajuje a prohlubuje i mou vnitřní motivaci,“ přiznává.

V tuto chvíli ale nedokáže odpovědět na otázku, jak dlouho ještě bude muset studovat. „Není to věc pouze mého individuálního vnímání, ale celé komunity studentů i učitelů. I když jste učitel, tak se nikdy nepřestáváte dál formovat. To je pravidlo, na které se v Čechách občas zapomíná. Tím myslím, že studujeme neustále, protože život je otevřená kniha a až do konce života nabíráme nové zkušenosti. Proto říkám, že se formujeme společně.“

Lena Arava Novotný předpokládá, že jí prostě jednoho dne berlínští učitelé dají impulz k tomu, že je připravena, a že přišel „moment, kdy mohu být ordinována jako rabínka“. Ale svou budoucnost v Česku nevidí moc reálně.

Čtěte také

Lidé asi potřebují mít nějakého nepřítele. Někdy jsou to Romové, jindy Židé, myslí si herec Tomáš Töpfer

„Obávám se, že české země nejsou připraveny na přijetí ženy-rabínky. Přidám takovou anekdota z židovské obce, kterou nebudu jmenovat. Když jsem jejího předsedu žádala, zda bych tam mohla fungovat v rámci svých stáží, tak mi humorně odpověděl, že leda kdybych se nechala přeoperovat na muže. To mi tedy osvětlilo situaci.“

„Ale protože mám mezinárodní aspekt, jsem rozkročena mezi dalšími zeměmi, tak si myslím, že ať už izraelská nebo francouzská zkušenost jsou velmi motivující a obě země ženy rabínky přijímají. I když ani tady to není lehký proces. Jsou různé formule, jak rabínství využít – nemusí to být jen představený komunity, ale může to být duchovní vůdce nemocných, starých lidí. Nebo jsou v armádě pozice kaplanů, které běžně vykonávají ženy-rabínky. Takže se o svou budoucnost nebojím,“ dodává Lena Arava Novotný.

Celý pořad Hovory Evy Hůlkové si poslechněte v audiozáznamu.