Čtení je ideální stav. Člověk je a není sám, tvrdí literární vědec Trávníček
„Čtení je samota, která překonává osamocení. Naše běžná představa, podle které je čtenář pecivál, který si zaleze do kouta a chce se odstřihnout od světa, tak v podstatě neplatí. Dokonce je to velmi chybný mýtus,“ tvrdí literární vědec Jiří Trávníček, autor knihy Ohrožený druh.
Na druhém pólu je pak nečtenář. „To není postoj, ale nedostatek postoje. Nečtení je jen amorfní vyčkávání,“ myslí si.
„Čtení také znamená, že člověk chce samotu překonávat tím, že navodí kontakt s někým jiným, takže je ve svém důsledku akt důvěry. Vlastně jakákoli rozmluva, jakýkoli kontakt, je akt důvěry. Protože vstupuji do kontaktu s tím, že se dám tomu druhému k dispozici. Protože mu věřím, že to, co říká, co mi napíše, budu brát vážně. A to pouto je docela silné,“ zdůrazňuje literární vědec.
Čtěte také
„U čtení je navíc výhoda, že si vnitřní dialog s autorem režírujete sami. Jste to vy, kdo tomu dává tempo, počet stránek, který se rozhodnete číst. Nikdo jiný vás z vnějšku nemanipuluje nebo nearanžuje. To je už ale trošku problém u audioknih,“ popisuje.
Čtení je tak podle Trávníčka ideální stav: Člověk je sám a zároveň sám není. „A tu důvěru můžete dávat, ale i sdílet – jen vy to máte ve své moci,“ shrnuje.
„Lidský druh je ke čtení v podstatě odsouzený. Čtení nemá v mozku – a ani nikde jinde – žádné své centru. My se čtení musíme naučit a musíme ho zvládnout docela tvrdým tréninkem.“
Děti a knihy?
Mnoho učitelů i rodičů říká, že děti nečtou – místo toho mají mobily a internet.
Čtěte také
„Takovým rodičům odpovídám, že z našich výzkumů, tedy z čtenářských životopisů, vyšlo, že pokud do dětí tuto investici vložili, pokud jim rodiče předčítali a knížky pro ně byly něco samozřejmého, a pokud viděly své čtoucí rodiče – podotýkám oba, slabým článkem jsou totiž tatínkové –, tak to jejich děti mají v sobě. A pokud se po cestě ztratí, vždy přijde čas, kdy se tento vložený sociálně kulturní kapitál znovu projeví,“ tvrdí literární vědec Jiří Trávníček.
Celé Hovory nejen o čtení a čtenářích najdete v audiozáznamu, ptá se Naděžda Hávová.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
