Kritik nemá radit autorům, ale obracet se ke čtenářům, myslí si Činátlová, předsedkyně výboru Ceny literární kritiky
„Největší přidanou hodnou čtení je, že člověka nutí najít si čas – a když se to stane, může mu to pomoct se aspoň na chvíli soustředit. I kdyby to bylo jen 33 minut. Protože čtení je čím dál tím náročnější pro všechny, nejen pro ty, kteří se literaturou zabývají,“ říká literární kritička Blanka Činátlová, předsedkyně výboru úplně nové Ceny literární kritiky.
To, co je tak dosud vlastně považováno za handicap literatury, může být i její největší přednost. „Kéž by to tak bylo,“ navazuje kritička. „Asi tou nejzákladnější terapeutickou funkcí je uklidnění mysli, což tedy ale každá kniha nedokáže,“ říká.
Čtěte také
Když čtenáři mluví o dobré knize, často používají spojení, podle kterého se jim ten který text prostě dobře četl.
„Z toho by se mohlo zdát, že jde o naivní čtenářství, ale také to může znamenat různé věci. Třeba má kniha skvělý rytmus, a ani nevíte proč a všechny její věty vás chytí a potřebujete číst dál. Může to taky znamenat, že text přichází s tématem, do kterého se dobře vcítíte, nebo máte pocit, že čtete o sobě.“
„Samozřejmě je na stole i otázka, jestli má literatura podněcovat spíš stejnost, anebo nás uvádět do jinakosti – ale to bych teď nechala stranou,“ uvažuje.
Naivní vs. poučené čtení
„Osobně se bráním škatulkování: naivní vs. poučené čtení. Skoro bych řekla, že ,to líbí vs. nelíbí‘, ve kterém já slyším nějaké nadšení, ať ho způsobilo cokoliv, je dobrý předpoklad a startovní čára, aby člověk pak mohl dál číst,“ uvažuje literární kritička.
Čtěte také
Když přemýšlí o nových cenách literární kritiky, nemůže minout ani samotné označení kritik/kritička. „Kritik je vlastně profesionální čtenář. Jeho profesionalita spočívá v tom, že toho hodně přečetl, víc než amatérský čtenář – a nejde o nějaké povyšování, ale konstatování faktu.“
„Protože mnoho kritiků má literární vzdělání, prošli studiem literatury, takže toho z logiky museli přečíst prostě víc. Takový člověk také zná víc kontextů, což ale může být pomoc pro další čtenáře. Jinak by se k některým textům ani nedostali,“ vysvětluje.
Čtěte také
„Na druhou stranu – literární kritika tady není od toho, aby radila autorům jak psát líp, to má dělat literární redaktor. Kritika by se hlavně měla obracet ke čtenářům,“ dodává.
Cenu literární kritiky založilo pět tuzemských literárních časopisů a má být protiváhou Magnesia Litery. Podle Činátlové to nejsou čtenářské ceny, přesto je mezi nominovanými hodně knih, které se dají dobře číst. Které to jsou? To už si poslechněte v audiozáznamu pořadu Hovory, ptá se Petr Vizina.
Související
-
Švejka si vzal do exilu skoro každý, proto ho Škvorečtí nakonec nevydali, říká kritik Michael Špirit
Od Josefa Škvoreckého má rád všechno. „Každá jeho kniha je jiná, s jinými tématy. Tím nepřetržitě zklamával, protože čtenáři vždy čekali další Zbabělce,“ říká ve Vizitce.
-
Vlny jsou úspěšný velkofilm, chválí nominaci na Oscara kritička. Publicistka: Mohli jsme být odvážní
Do užší nominace na cenu Oscar se dostaly snímky Vlny a Krajan. Odráží to kvalitu českých filmů? Debatují kritička Alice Aronová a filmová publicistka Kamila Boháčková.
-
Chybí nám velký román o listopadu 89. Stále si vytváříme jakési deníčky, říká kritička
Jak nahlížíme zpracování historických událostí v beletrii? A které relevantní odborné knihy bychom mohli doporučit?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.