Vlny jsou úspěšný velkofilm, chválí nominaci na Oscara kritička. Publicistka: Mohli jsme být odvážní

Jsou snímky, které se dostaly do užšího výběru na Oscara, takové, které byste tam poslaly také?

Aronová: Konkurence je velmi vysoká, z 85 představených filmů byla vybrána teď ta patnáctka a 17. ledna bude představena užší pětice. A v té patnáctce jsou pro mě důležité čtyři filmy:

Emilia Pérez – film, který bodoval už na festivalu v Cannes, je to příběh muže ze současného drsného Mexika, který se rozhodne být ženou, takže velmi aktuální téma.

Pak je tam palestinský film From Ground Zero o válce v Gaze. Můj oblíbený je také dánský snímek Dívka s jehlicí, který je na pomezí sociálního dramatu a hororu. A newyorští kritici se vyjadřují, že v závěrečné pětici nebude chybět ani brazilský film I’m still here.

A co film Vlny?

Aronová: Jsem za film Vlny ráda, myslím, že je to film, jak říká sám režisér, srozumitelný pro všechny generace. Je to pro mě vytříbená natočená dobovka, která u diváků vyvolává emoce. Jsou to silné lidské příběhy.

Čtěte také

Vlny byly silný divácký zážitek, říká Třeštíková. „Velký film nemůže vzniknout podle šablon,“ oponuje publicistka

Boháčková: Vrátila bych se k té silné patnáctce. A od toho bych se odpíchla, proč si myslím, že jsme mohli být v té nominaci odvážnější.

Kromě těch filmů, co zmínila Alice, tam jsou ještě například esej vyprávějící postkolonialistický příběh soch ze Senegalu nebo animovaný lotyšský film Kočičí odysea, který je němý, bez lidí a vypráví tak téměř optimisticky o apokalypse, že si zvířata poradí i bez nás.

Jsou to filmy podané velice experimentálním způsobem, kde nevidíme jasný příběh a můžeme si domýšlet.

Takže podle vás ta vzývaná srozumitelnost nemusí být předností?

Boháčková: Oscaři nejsou divácká soutěž. Musíme sledovat, jak jsou snímky filmařsky udělané. Nemyslím si, že by měl vyhrát film nejdiváčtější a nejsrozumitelnější.

Volila bych spíše náš dokumentární film Kláry Tasovské o fotografce Libuši Jarcovjákové Ještě nejsem, kým chci být. Což je film vyprávěný z fotek. Nebo animovaný film Život k sežrání, protože je odvaha udělat celovečerní loutkový film pro puberťáky.

Srozumitelnost

O čem jsou vlastně nominace na Oscara? O kvalitě filmu, mezinárodní srozumitelnosti nebo propagaci?

Boháčková: Už jsem tu zmínila třeba Kočičí odyseu, která je němá, ale stejně mezinárodně srozumitelná. A třeba Vlny jsou zase srozumitelné pro české publikum, ale pro americké akademiky vůbec být nemusí. A třeba již zmíněný Život k sežrání sice nevyhrál Evropské filmové ceny, ale pořád může vyhrát animovaného Oscara.

Čtěte také

Z rozhlasu do kotelny i emigrace. Jaký osud čekal osobnosti Československého rozhlasu po srpnové okupaci?

Aronová: Souhlasím, že Život k sežrání se také nabízel, miluji tu originální poetiku a milý humor. Navíc se jedná o dobré vystižení puberťáckých a školních životů. Ale Vlny jsou na druhou stranu skvěle natočený velkofilm, kde se protnula úroveň filmu i divácké ocenění.

Jak je na tom současná česká kinematografie? Často se mluví o tom, že jí chybí peníze...

Boháčková: Letošní rok byl skvělý, co se filmů týče skvělý, podle čísel i žánrové pestrosti. Ale vzniklo to za cenu toho, že někteří režiséři a další profese šli opravdu za hranu možného. Začínají se objevovat i životní příběhy těchto profesí, například jak je těžké se pro ženy prosadit jako kameramanky. 

Aronová: Čím více filmů se natočí, tak tím větší naděje, že tam bude více kvalitních. Takže vlastně když by se zvýšily právě peníze pro českou kinematografii, tak vlastně my to uvidíme na tom výsledku, že bude více z čeho vybírat. Jinak ten letošní rok opravdu byl výborný.

Co očekávají filmové kritičky v roce 2025 a točí se v Česku příliš romantických komedií? Poslechněte si celý pořad Pro a proti.