Dospívající si často myslí, že selhávají, přitom jen potřebují slyšet, že je máte rádi, nabádá psychoterapeut Hofman
„Často za mnou jako psychologem chodí ti, kteří řeší vztahové trápení, ale nejčastěji jde o vztah sám se sebou, který se pak promítá i do okolí,“ popisuje psycholog gymnázia v Brně a psychoterapeut Martin Hofman.
Čtěte také
„Speciálně na gymnáziu je velké množství studentů, kteří jsou velmi inteligentní, ale jsou na sebe také velmi nároční. Často jsou až pod perfekcionistickým vnitřním tlakem, a to i když se jim i velmi dobře daří. Přesto mívají pocit, že selhávají, že nejsou dost dobří,“ říká psycholog v pořadu Hovory.
„V dospívání má člověk hledat zdravý vztah sám k sobě, a to třeba i tak, že se sám zpochybňuje, kdy je i vůči světu nebo autoritám a rodičům kritický. Ale je to přirozený proces, kterým si každý prošel,“ vysvětluje s tím, že i tento proces ale potřebuje podporu okolí.
I rostliny se musí zalévat
„Někdy dospívajícího přirovnávám k pokojové rostlině, kterou když nebudu zalévat, když nebude mít přístup ke světlu, nebude se jí dařit. Takže je tento vztah potřeba vyživovat, a to i zvenku, ze strany rodičů. A sebepřijetí vyživuje i dobré slovo, které jen nehodnotí výkon.“
Čtěte také
„Měli by totiž od rodiče uslyšet například věty, jako ,Mám tě rád‘, nebo ,Jsi skvělý/á, nejen proto, že máš tu jedničku‘. Tak, aby dospívající cítil, že je pro své rodiče bazálně v pořádku.“
Chtít po svém dítěti, aby bylo vždy perfektní, ale může naopak vzbudit nereálné nároky. To už není správná cesta, tvrdí psycholog.
Jak na to? Odpovědi nabízí Hovory Tatiany Čabákové, poslechněte si víc.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
