Běžecký závod na pět tisíc kilometrů? Tělo zázračně přestane bolet a zesílí, chválí ultramaratonec Javornický
Závod Běhu sebepřekonání zvládlo dokončit na celém světě jenom 55 lidí, z toho dva Češi. Jedním z nich je ultramaratonec Milan Javornický, který v letošním ročníku skončil na 6. místě. „Na závodě jsem se o sobě dozvěděl spoustu věcí. Třeba že potřebuji ještě více trpělivosti a taky, že když člověk něčemu věří a věnuje tomu část svého života, tak dokáže nemožné,“ vyzdvihuje v pořadu Hovory.
Závod Sebepřekonání založil filozof, duchovní učitel Sri Chinmoy a běží se v Queensu v New Yorku na okruhu asi 880 metrů kolem hřiště tamní střední školy. Jeho celková délka je 3100 mil, tedy bezmála 5 tisíc kilometrů.
Čtěte také
Běh se běží tři měsíce a za tu dobu závodníci na trati oběhnou 5653 kol.
„Samotný běh začíná každé ráno v šest hodin, kdy je potřeba, aby byli běžci na připraveni startu, a běhá se až do půlnoci, kdy se trať uzavírá,“ popisuje Javornický. „Záleží na každém běžci, jak si udělá pauzu, ale pro mě jako pro pomalejšího běžce to znamenalo plnou zátěž po celou dobu až do té půlnoci. Ale byli tam i běžci, kteří dokázali zaběhnout více mil a chodili domů už po desáté hodině večerní.“
Limitem pro splnění závodu je přitom 96 kilometrů denně.
Tělo začne zázračně sílit
Pro Milana Javornického byl letošní ročník už třetím pokusem o splnění Běhu sebepřekonání a zároveň prvním úspěšně dokončeným. Trasu uběhl za 50 dní, 15 hodin, 53 tři minut a 55 vteřin.
„První závod Sebepřekonání jsem absolvoval v roce 2020 v Salzburgu a druhý v roce 2023 v New Yorku, kde se tento závod obvykle koná,“ rekapituluje. „Každý závod mi byl přípravou na ten příští. Čerpal jsem ze zkušeností a všechno si sedlo, jak mělo.“
Čtěte také
Součástí příprav je i každodenní trénink, stejně jako úprava jídelníčku a posílení pitného režimu úměrně zátěži.
„Neběhám žádné veliké dávky, protože na tento závod se fyzicky připravit nejde,“ domnívá se. Javornický. „Prvních sedm osm dní tělo bojuje s tím, že najednou je nuceno být v pohybu 17 až 18 hodin denně. Kolem desátého jedenáctého dne vás nějakým zázračným způsobem přestane bolet a začne sílit.“
V té době ale závodníkům zpravidla přichází i nechutenství. Jídelníček se přitom neomezuje, účastníci mohou jíst cokoliv, nevyhýbají se ani „nezdravým“ a tučným jídlům – důležité je nabrat co nejvíce kalorií, protože při závodu jich běžec spálí kolem 10 tisíc denně.
Maraton z hecu
K běhání extrémních závodů se přitom Javornický dostal náhodou. „Prapůvodně to byl hec od mých kamarádů, kteří mě přihlásili na maraton. S radostí jsem přijal, protože jsem vůbec nevěděl, do čeho jdu,“ vzpomíná. „Od desátého kilometru jsem se neuvěřitelně trápil, protože jsem předtím vůbec netrénoval. Ale zanechalo to ve mně pocit něčeho hezkého, rozlehlého.“
Čtěte také
Následně se jako divák zúčastnil mistrovství České republiky na 24 hodin a pak díky kamarádům vstoupil do maratonského týmu Sri Chinmoye.
Nyní je po závodu čerstvě zpátky v České republice a postupně se vrací do běžného denního rytmu. O dalším závodu zatím nepřemýšlí.
„Pokud budu mít zdravé tělo, tak bych se toho běhu ještě rád zúčastnil, ale žádné plány, co se týká sportovní oblasti, si nedávám,“ uzavírá Javornický. „Závod mi dal jednu důležitou věc, a to abych byl šťastný. Pokud člověk není šťastný, nemůže dělat věci, které má rád. A neštěstí nebo mentální napětí se dříve nebo později projeví i na úrovni fyzické.“
Kolik kilo zhubl během závodu? Jakou má mentální oporu? A k čemu je takové sebepřekonání dobré? Dozvíte se v záznamu celého rozhovoru. Ptá se Vladimír Kroc.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
