Je velká ostuda, že herci Národního divadla nemají ani průměrné platy, myslí si herec Robert Mikluš

Čtěte také

Mefisto Robert Mikluš: Hendrik Höfgen není jen záludný kariérista, hledám v něm i lidské stránky

„Naše branže je hodně o štěstí, dokonce je to jakýsi neviditelný faktor, kterému často nerozumí ani režiséři nebo producenti. Protože může být herec, který se snaží a maká klidně i celý rok, aby měl úspěch, ale kamera ho nemiluje, diváci na něj nechodí.“

„A pak může být někdo, kdo na to absolutně kašle, chodí do práce opilý, ale kamera ho miluje a má obrovský úspěch. Takže svět filmu je plný podobných paradoxů,“ říká rodák z Ostravy, kterého znáte třeba ze seriálu Bílá labuť nebo Doktor Martin, hraje ale i v mnoha divadlech, a to včetně Zlaté kapličky. 

Podfinancování kultury

Mikluš má i jasný názor na herecké finanční ohodnocení, které ani v Národním divadle často nedosahuje průměrné pražské mzdy. „Kultura je absolutně podfinancovaná. Asi se už všichni shodneme, že kultura a vzdělání jsou nejlepší dlouhodobé investice do společnosti.“

Čtěte také

Role v Dukle 61 mě sblížila s tátou. Třicet let pracoval jako horník, tak se mnou prošel scénář, říká herec Robert Mikluš

„Politici to moc nemají rádi, taky se nám tam střídají jako na běžícím páse. Raději mají krátkodobé investice, nejlépe do nějakého ,betonu‘ a dál nic. Ale pro společnost je přece kultura prospěšnější.“

„Bohužel, my herci ale nemáme žádné páky na to, abychom si větší platy dokázali prosadit. A to se nezměnily už od 90. let. Když stávkuje učitel a jeho dítě nejde do školy, tak si toho každý rodič všimne. Ale když z pěti procent lidí, které zajímá divadlo, někdo do toho divadla kvůli stávce nemůže, tak půjde třeba do kina.“

„Ale je velká ostuda, že třeba herci Národního divadla nemají ani průměrné platy,“ zdůrazňuje Mikluš.

Nekorektnost?

Herec už hrál v komediích, ale třeba i Othella nebo démona Mefista. Jak ale vnímá posouvání hranic humoru, kdy jsou někteří diváci citliví na nekorektnost?

Čtěte také

Nebyl jsem zlaté dítě a poznal svět ulice, vzpomíná na dětství herec Robert Mikluš

„Korektnost a nekorektnost je podle mě šalba. Když se lidé znají, tak si asi můžou říkat drsné fóry, všichni se tomu zasmějí a je to v pohodě. Ale u některých je sociální inteligence ,trošku jinde‘ a pak ten fór, který je třeba i trošku toxický, začne vyprávět před někým, koho vůbec nezná. V tu chvíli je to tedy trapas. V tu chvíli je to vaše selhání, vaše omezenost a vaše nadutost, že to vůbec tak blbě použijete,“ myslí si herec Mikluš.   

Jak se dívá na sociální sítě a sebeprezentaci herců? Jak posuzuje dobré a horší kolegy? Nejen na podobné otázky najdete odpovědi v audiu Hovorů Michaela Rozsypala, poslechněte si víc.