Mám asi někde v sobě zakódováno, že musím sbírat umění, přiznává nejmladší z rodu Kodlů Jakub
„Umění mám v DNA. Neumím si představit čistou bílou zeď. I když dědeček neměl co jíst, stejně koupil obraz. Takže mám v sobě zakódováno, že mám sbírat umění," říká o odkazu předků Jakub Kodl. Nejmladší z rodiny, která už několik generací obchoduje s uměním a aktuálně připravuje otevření třípodlažní skleněné galerie na Dvořákově nábřeží v Praze.
Čtěte také
„Nová budova je transparentní a bude galerií současného umění, a to ve třech patrech na asi 500 metrech čtverečních,“ popisuje.
Koncem roku bude mít výstavu třeba sklář Martin Janecký. „Je to záměrně naplánováno na zimu, a já už teď vidím to šero na skle, a když se jeho dílo správně nasvítí, myslím, že ho uvidíte až z Letné nebo Pražského hradu.“
A Kodl přidává své přání. „Chtěl bych české současné umění posunout do mezinárodního kontextu. Současní umělci jsou talentovanější než mnozí v zahraniční,“ myslí si.
Je rodinný odkaz štěstí, nebo prokletí? Jaké to je vyrůstat v galerii obklopený uměním? Co přinese výstava Bod nula? A co dostal darem od Jakea Champana? Poslechněte si celé Hovory Petra Šimůnka.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
