Jaké to je být rabínkou a jak to ovlivňuje rodinný život?
Britská rabínka Debbie Young-Somers je absolventkou Leo Baeck College. 4 roky byla jedním z duchovních v Západní londýnské synagoze. Pravidelně vystupovala v rozhlasových a televizních pořadech. V současné době se zaměřuje na vzdělávání. Pracuje jako učitelka a poradkyně pro učitele v reformních židovských komunitách v celé Velké Británii.
Proč jste se rozhodla stát se rabínkou?
Práce rabínky obsahuje všechno, co jsem kdy chtěla dělat. Uvažovala jsem o tom, že bych byla herečka nebo hudebnice, chtěla jsem učit , nebo být terapeutka, zajímal mě také mezináboženský dialog a zároveň jsem chtěla něco přinášet židovské komunitě. Jako rabínka mohu toto všechno ve své práci spojit dohromady. A také mám to obrovské štěstí, že jsem se ve své vlastní obci vždycky setkávala jenom s rabínkami, se ženami, takže pro mě nikdy nebyla otázka, jestli můžu být rabínka, ale jestli se chci se stát rabínkou.
Ta služba ženy rabínky není úplně obvyklá. Tady v Česku žádné rabínky nemáme, ale v Británii, jak už jste říkala, to asi tak neobvyklé není?
Neřekla bych, že je to úplně běžné, ale máme rabínky od roku 1975 a teď je jich asi 40 nebo 50. Samozřejmě jsou denominace, které je neuznávají, například ortodoxní židé. Ale i v progresivních komunitách teprve teď dochází k tomu, že postavení mužů a žen je opravdu rovnoprávné. Donedávna i tady nebyla situace úplně stejná pro ženy jako pro muže.
Znamená to, že ženy dělají třeba trochu jinou službu než muži?
Ten přístup k mužům a ženám je stejný. Já, když jsem měla bar micva ve 13 letech, tak to bylo stejné jako můj bratr. Rabínky dělaly to stejné jako rabíni, ale spíš tam nebyla úplně rovnoprávnost v tom přístupu k pracovním pozicím. Rovnoprávnost sice existovala, ale, jak víme, to vyžaduje určité úsilí přesvědčit lidi o tom, že žena je taky člověk ve všech ohledech.
V čem konkrétně spočívá vaše práce?
Já jsem rabínka od roku 2009 a první 4 roky jsem dělal takovou spíš komunitní práci, vedla jsem šabatové bohoslužby, pracovala jsem s dětmi, se studenty, vyučovala jsem, byla to podobná práce, jako dělá vikář nebo pastor.
A teď vlastně pracuji pro celé reformní hnutí ve Velké Británii od Skotska až po Cornwall úplně na jihu. Mám na starosti 42 židovských obcí v celé zemi po stránce vzdělávání. Je to velice rozmanitá práce, píšu výukové materiály, pracuji se studenty, kteří se připravují na práci rabína, učím učitele a věnuji se také židovsko-křesťanskému dialogu.
Ovlivňuje to, že jste rabínka, nějak váš soukromý a rodinný život?
Já myslím, že toto povolání ovlivňuje život každého rabína i rabínky zásadním způsobem. Když máte štěstí, pracujete 6 dní v týdnu, máte jeden volný den, pokud zrovna někdo neumře. To může být samozřejmě náročné pro vaši rodinu. Máte volno třeba v pondělí a vaše rodina má volný víkend. Já mám to štěstí, že mám manžela, který, když mám nějakou schůzku večer, tak dá děti spát. Já myslím, že to platí pro jakékoli povolání, že rodina musí držet pohromadě a musíme se navzájem podporovat.
