Terezínská iniciativa pořádá zájezdy českých škol do Památníku Terezín, uchovává památku obětí šoa a pečuje o přeživší
Organizace Terezínská iniciativa vznikla v roce 1990 a sdružuje bývalé vězně terezínského a lodžského ghetta z českých zemí a jejich potomky. Jejím cílem je uchovávat památku obětí šoa, starat se o zdravotní a sociální potřeby přeživších, ale také vychovávat mladou generaci k toleranci a proti rasismu.
Terezínská iniciativa má v současnosti 214 členů, kteří sami zažili hrůzy šoa, a dále 102 členů, kteří jsou potomky bývalých vězňů. Jejím důležitým cílem je vzdělávat mladé lidi o nacistické persekuci Židů, a tak Terezínská iniciativa finančně podporuje jednodenní či dvoudenní zájezdy školních skupin do Památníku Terezín. Kromě toho se její členové jako pamětníci zúčastňují besed a přednášek ve školách v tuzemsku i zahraničí. Patří k nim i výtvarnice Jana Dubová.
„Po dva a půl letech v Terezíně jsem s maminkou byla odvezena do Auschwitzu-Birkenau, kde moje maminka hned zahynula v plynu. A já jsem se asi po třech týdnech dostala do vesnice Merzdorf, která podléhala ke Gross-Rosenu. To bylo v říjnu 1944. A tam jsem se dočkala konce války.“
V této souvislosti Jana Dubová hovoří o štěstí.
„Měla jsem to štěstí, že jsem neabsolvovala pochod smrti, že jsme tam byli mezi spojenci a Rusy, čili nebylo kam utíkat. A to bylo naše štěstí, to nás zachránilo. Takže tam jsem se dočkala osvobození.“
Významným úkolem Terezínské iniciativy je uchovávat památku těch, kteří šoa nepřežili. Nezřídka byly vyhlazeny celé rodiny, takže dnes už často není nikdo, kdo by na zavražděné vzpomínal. Organizace například vydala Terezínskou pamětní knihu, která je soupisem všech českých židů deportovaných do Terezína. Třetím důležitým posláním Terezínské iniciativy je starat se o zdravotní a sociální potřeby přeživších šoa. Mnozí z nich během šoa ztratili celé rodiny. To byl i případ Jany Dubové.
„Můj tatínek musel absolvovat pochod smrti, 21 dní pochodu o hladu a bohužel nepřežil. 3. května 1945 ho zastřelili, nemohl dál. Do dnešního dne jsem se s tím nikdy nesmířila. Celý život tímto žiju, každým dnem si vzpomenu jednak na mámu a jednak na tátu.
A jak vyplývá ze slov Jany Dubové, pro přeživší šoa mají aktivity Terezínské iniciativy, Židovské obce v Praze a dalších židovských organizací velký význam.
„Jednak jednou ročně je sněm, ale stýkáme se hodně, protože jezdíme také na nějaké společné zájezdy. Teď mě nenapadá, co je od Terezínské iniciativy a co je od jiných složek našeho soužití. Třeba naše skupina má setkávání, kterému říkáme Na hlavě a je to trénování paměti, které s námi dělá paní doktorka Peterová. Chodíme tam hrozně rádi. Pak jsou taková setkání na balkoně, to je přímo na obci, kde bývají také moc hezká odpoledne. Já nevím, co všechno pořádá obec a co pořádá právě Terezínská iniciativa.“
O všech aktivitách informuje časopis Terezínská iniciativa, který vychází čtvrtletně. Přináší zprávy o kulturních a dalších událostech, ale zveřejňuje také životní příběhy obětí šoa.
