Emise v době pandemie klesly, co dál? Teď záleží na udržitelných investicích, shodují se odborníci

Za první pololetí roku 2020 klesly ve světě emise z dopravy o 40 procent. Plyne to ze studie, jejíž přípravu vedl uznávaný Institut pro výzkum klimatické změny v Postupimi. Byl unikátní zvláště tím, že staví na velkém množství dat získaných v reálném čase.

Čtěte také

Buďto můžeme stavět hladové zdi, anebo smysluplně investovat do zelenější ekonomiky, říká Niedermayer

Zatímco například v Číně ke snížení emisí oxidu uhličitého přispěl hlavně průmysl, jinde to byla doprava. V západní Evropě hrál roli hlavně pokles znečištění z pozemní dopravy.

Svět zaznamenal pozitivnější trend, než jaký byl patrný za druhé světové války, v době světové ropné krize z roku 1979 nebo finanční krize v roce 2008.

Jiné škodliviny

„U nás stejně jako v celé Evropě klesly emise oxidu uhličitého. Ale nešel s tím ruku v ruce pokles dalších škodlivin, třeba oxidů dusíku,“ upozornil v pořadu Souvislosti Plus odborník na životní prostředí, profesor Tomáš Cajthaml z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a z Komise pro životní prostředí Akademie věd.

Čtěte také

Klimatolog Tolasz: Stejně budeme muset opustit uhlí. Když to budeme odkládat, bude to bolestivější

„Je určitě významné, k jak hlubokému poklesu emisí v prvním pololetí došlo, ale velice důležité je vidět, jak rychle se emise zase vracejí k normálu. Už k prvnímu červenci jsme se v mnoha regionech a typech zdrojů vrátili na předcovidovou úroveň. Někde hrála roli letecká doprava, jinde pozemní a někde průmysl,“ dodává Miroslav Šuta, odborný konzultant v oblasti ekologických a zdravotních rizik, který se problematice věnuje už desítky let.

Pandemická situace má i osobní rozměr, který souvisí s chováním jednotlivců a psychologii strachu z nákazy. „Pokud budou mít lidé větší strach cestovat hromadnou dopravou a budou více jezdit auty, může mít pandemie spíš negativní důsledky,“ varuje Adéla Denková, analytička serveru Evropa v datech, která se klimatickou a energetickou politikou dlouhodobě zabývá i v Asociaci pro mezinárodní otázky.

Pokud budou mít lidé větší strach cestovat hromadnou dopravou a budou více jezdit auty, může mít pandemie spíš negativní důsledky.
Adéla Denková

Podle zprávy mezinárodního konsorcia nevládních organizací se vlády některých států pokusily zneužít pandemie ke zhoršení environmentálních zákonů nebo k omezení veřejné debaty o nich. Příkladem je řecký zákon, který oslabuje standardy ochrany životního prostředí, omezení práva občanů vyjádřit se k zákonům ve Slovinsku či Arménii anebo spuštění tepelné elektrárny na Ukrajině bez elektrofiltrů.

Příležitost ke změně

Řada jiných států světa ale krizi pojala spíš jako šanci, vidí v ní možnost investovat do čistších technologií. Cena obnovitelných zdrojů zejména v posledním desetiletí výrazně klesla. I to může motivovat vlády i investory, aby trend snižování emisí udržely:

Čtěte také

Létat, či nelétat? Studie z Massachusetts řeší dilema spojené s emisemi

„Jakmile se ekonomika vzchopí, emise začnou znovu růst. Teď je důležité, kam se nasměrují investice. Můžeme to využít jako v příležitost a do budoucna změnit modely ekonomiky tak, aby přispěly k větší udržitelnosti,“ doporučuje Adéla Denková.

Celosvětově může hrát roli opětovné přistoupení Spojených států k Pařížské dohodě nebo příklon Číny k bezemisnímu hospodářství. Unijní země by k ekologičtějšímu hospodaření mohly využít potenciální miliardové dotace z chystaného fondu obnovy EU. Česko má šanci čerpat z něj až 182 miliard korun. V Bruselu už je národní plán, v němž kabinet definoval, jak chce peníze prioritně použít.

Filozofie plánu obnovy je o tom, že dostaneme peníze na to, abychom nastartovali ekonomiku progresivními technologiemi.
Tomáš Cajthaml

„Vláda si to připravila sama a postavila všechny před hotovou věc,“ kritizuje postup kabinetu profesor Tomáš Cajthaml. Komise pro životní prostředí Akademie věd ČR, v níž zasedá, vládě poslala detailní připomínky k jednotlivým kapitolám plánu. Na absenci konzultací upozorňují i další nevládní organizace nebo firmy, které kladou důraz na čisté technologie, zvláště na obnovitelné zdroje.

„Celá filozofie plánu obnovy je o tom, že dostaneme peníze na to, abychom se nejen probrali po koronavirové krizi, ale abychom také nastartovali ekonomiku nějakými progresivními technologiemi, které budou šetrné a dobré pro budoucí rozvoj. To jsou přesně věci, na které se občas těžko hledají peníze z napjatých rozpočtů,“ argumentuje Tomáš Cajthaml.

Mimořádné peníze

Kabinet v plánu klade důraz mimo jiné na podporu železniční dopravy, zpracování odpadů, boj s kůrovcem nebo protipovodňovou ochranu. Komise pro životní prostředí AV ČR doporučila soustředit se v zájmu efektivního čerpání dotací víc na adaptace na klimatickou změnu, ochranu biodiverzity, obnovu přirozené skladby, lesů, vodních toků a krajinných prvků.

Čtěte také

V konečném důsledku je solární elektrárna ekonomicky výhodnější než jádro, věří podnikatel Sobotka

Mimořádné peníze z evropského rozpočtu by Česko mohlo využít například i k naplnění už existujícího Národního programu snižování emisí. Miroslav Šuta upozorňuje, že Evropská komise dosud kriticky hodnotila například zdejší přetrvávající emise oxidů dusíku nebo amoniaku:

„Já jsem se tím plánem zabýval a v zásadě mi to připomíná to, čemu se v ekonomice říká model ‚business as usual‘. Prostě budeme pokračovat tak, jak to děláme doteď. A ono se to do roku 2030 nějakým způsobem jaksi vylepší,“ říká Šuta. V plánu mu chybí koncepčnost a obává se, že se peníze použijí jen například na nákup nových dopravních prostředků ve městech nebo na stavby silnic.

Také Adéla Denková v národním plánu obnovy postrádá odvážnější uvažování a výhled do budoucna: „Vláda se snaží od stolu sepsat nějakou koncepci, aby splnila požadavky Evropské komise, aniž by se zamyslela nad tím, jestli je to skutečně realistické a jestli skutečně peníze směřuje tam, kde jsou potřeba.“

Inspirace v Německu

Česko by se podle expertů mohlo inspirovat například v Německu, které je nám blízké geograficky, ale také svým ekonomickým modelem založeným na průmyslu. Tahouny nízkoemisní politiky a ekonomiky v Evropě jsou také Dánsko a Švédsko.

Čtěte také

V Rakousku stojí nikdy nevyužitá jaderná elektrárna. Dnes tam elektřinu vyrábí solární panely

Ve zmíněných zemích se prosazují například společné výtopny na štěpku nebo slámu pro celé obce.

„Doufejme, že i v Česku se této energetice blízká na lepší časy,“ uvažuje Miroslav Šuta. Například kotlíkové dotace v Dánsku podle něj ukázaly, že je těžké přesvědčit ke změně ty, kdo si se starým kotlem vystačí. Jiným a přitom levným příkladem protiemisních opatření jsou dotace do cyklistiky. „Řada zápodoevropských měst začala rozšiřovat cyklopruhy,“ uvádí expert.

Covidová krize ukázala, že máme kreativní lidi, ale vláda podporuje spíše dinosaury, obří firmy, aby pokračovaly v tom, co dělají.
Miroslav Šuta

Směrem k udržitelným technologiím zčásti pokročily i Francie nebo Itálie, po nízkoemisních zdrojích se začíná ohlížet Polsko. „Vláda může hledat příklad i doma. Ale ta zásadní podmínka je právě v tom, že bude mluvit s lidmi v obcích a s odborníky. Se specialisty, kteří umí připravit projekty tak, že zavedou na jedné straně úspory energií a na druhé straně zajistí, aby se co největší část energie vyrobila z obnovitelných zdrojů,“ vysvětluje Adéla Denková.

„Covidová krize ukázala, že tady máme kreativní lidi, ale problém je, že vláda podporuje spíše dinosaury, obří firmy, aby pokračovaly v tom, co dělají. Máme tady přitom spoustu firem, které jsou progresivní, nabízejí třeba obnovitelné zdroje energie, zajímavé věci, co se týče digitalizace, nanotechnologií a podobně. Ale ty firmy musí mnohdy dělat byznys v zahraničí, v Česku nemají odbyt,“ dodává Miroslav Šuta.

Jak klesly emise během pandemie? Kam může Česko investovat, aby modernizovalo ekonomiku a přitom ochránilo životní prostředí? Poslechněte si celou diskuzi Martiny Maškové a jejích hostů v pořadu Souvislosti Plus.