Demokracie přece funguje na principu, kdy lidé mají právo zvolit si i blbce, říká politolog Cabada

Čtěte také

Hampl: Konsolidační balíček je vyvážený a rozumný kompromis. Boj o jeho realizaci ale teprve začíná

Politolog a prorektor Metropolitní univerzity v Praze v Osobnosti Plus dodává, že pokud se podíváme do průzkumů, co voliči vlastně chtějí, jsou to rozporuplná očekávání.

„Na jedné straně chtějí, aby byl stát robustní a silný, aby nabízel silný sociální model a neomezené kapacity sociálního státu. Na druhé straně lidé nechtějí uvažovat o zvýšení daní.“

„A to, že v průzkumech nedošlo k dramatickému poklesu důvěry vlády, naznačuje, že Andrej Babiš (ANO) je tak polarizující osobnost, že i taková věc zatím voličskými náladami dramaticky nezahýbala,“ domnívá se Cabada.

Chytrá řešení ano, ale ne za půl roku

Konsolidační balíček začali mnozí kritizovat kvůli jeho plošnosti. Začalo se tak volat po chytrých řešeních.

Čtěte také

Naše společnost je rozpolcená a vystresovaná, myslí si egyptolog Bárta

„Stát dramaticky nabobtnal ve dvou dimenzích: a to u státních zaměstnanců, což jsou lidé, kteří pobírají plat ze státního rozpočtu a působí v institucích, které jsou kompletně zafinancovány ze státních peněz. Druhou dimenzí jsou důchodci čili osoby, které jsou na státu také do značné míry závislé.“

„Když voláme po chytrých řešeních, tak jich moc rychlých tedy nevidím. Určitě mohou být v řádu deseti let – digitalizace a přechod na nový typ ekonomiky –, ale neumím si představit, že to zařídíme za půl roku. To je iluze,“ tvrdí politolog Cabada.

To, že má minulá vláda lví podíl na současném deficitu rozpočtu a teď v opozici kabinet jen kritizuje, považuje politolog za riziko demokracie. A funguje to stejně v jakékoli demokratické zemi světa.

„Protože demokracie funguje na tom principu, že lidé mají plné právo zvolit si naprostého blbce.“

Čtěte také

Nevyhovuje nám, kam se společnost žene, a chceme být vyslyšeni, říká o mladé generaci Bázlerová

„A je to i ten problém, protože velmi často se lidé rozhodují emotivně. Velmi často nikoli na základě dat, ale na základě pocitů a emocí. A mimochodem velmi často se lidé rozhodli velmi parciálně, na základě určitého příslibu. To všechno pak způsobuje i napětí ve společnosti a nespokojenost.“

„V případě státního dluhu si lidé myslí, že na ně to v zásadě nedopadne – a že je to něco, co se v čase posouvá dopředu. Divili byste se, kolik potkávám lidí i v akademickém prostředí, kteří uvažují v podobných kontextech. Znám profesorku ekonomie, která je schopna v diskusi o tom, že se dluhově propadáme, říct, že peníze přece vždy přišly. Myslím, že toto je logika, se kterou funguje velká část společnosti. Prostě si lidi zvykli odkládat věci na zítřek.“

Jako příklad Cabada uvádí osobní rozhodování o tom, že zítra, nebo možná spíš příští rok začnete hubnout. „A úplně stejně to funguje v kolektivní mentalitě,“ myslí si.

Kolektivní mentalita 

Kolektivní mentalita je podle něj totiž trochu jiná v postkomunistických zemích, jiná na Západě. „Částečně se zejména liší v tom, že jsme si zvykli na stát spoléhat. Tady se pořád ještě pro řadu lidí stalo cílem být tím státním zaměstnancem.“

„Lidé se nenaučili vstupovat do konkurenčního prostředí, nést rizika a třeba i zbankrotovat – a to je věc, kterou vnímáme naprosto dramaticky, přitom jinde je to běžná součást životopisu, kdy člověk zkusí nějaký podnikatelský záměr, nevyjde to, tak to zkusí znova.“

Čtěte také

Konsolidační balíček je krok správným směrem. Měli bychom se zbavit části dotací, říká viceguvernérka ČNB

„Současně jsme společností, kde lidé nemají rádi, když někdo vyčnívá – to je typický postkomunistický rys. Jsme egalitářskou společností a nemáme rádi elity – ať už jsou formulovány ekonomicky, kulturně, nebo jinak. V zásadě rádi ,glajchšaltujeme‘. To je takové to: minimální důchod, všichni stejně, minimální mzda, aby nikdo neměl až příliš apod. To je něco, co je pro postkomunistické společnosti velmi typické,“ vypočítává.

Už Tomáš Garrigue Masaryk říkal, že se toho zbavíme, ale až za 50 let, německo-britský sociolog, politolog a liberální politik Ralf Gustav Dahrendorf už počítal se 60 roky, protože žijeme déle. „Půjde to jedině výměnou všech dospělých. To znamená někdy kolem roku 2049, kdy uběhne těch 60 let.“

Politolog Cabada patřil k jedněm z mála, kteří po zveřejnění konsolidačního balíčku tvrdili, že by vláda měla ještě přitvrdit.

Čtěte také

Společnost je hluboce rozdělená. Až tak, že se z názorových oponentů stávají nepřátelé, varuje statistik Herzmann

„Obecně si totiž myslím, že máme velký problém v dotačních mechanismech. Dotací je moc a jsou velmi štědré. Současně vnímám, že pokud by je stát úplně odboural, tak se v evropském prostoru dostaneme zas do rizika, protože v ostatních zemích EU ty dotace můžou stále fungovat.“

„Také si myslím, že velký problém našeho státu není jen centrální úroveň a třeba tzv. drahá ministerstva, která až tak velká a drahá nejsou, ale to, že máme přes 6 tisíc obcí, což je pro zemi s 10 miliony obyvatel naprosto neúnosné,“ uzavírá.

Celou Osobnost Plus Barbory Tachecí najdete v audiozáznamu.