Politoložka Smejkalová o české levici: Neustále bojuje o legitimitu své existence, je těžké se prosadit

Zastupitelské demokracie v Česku selhává právě proto, že tu panuje názorová nevyhraněnost, je přesvědčená politoložka Smejkalová. Upozornila na to mimo jiné jako spoluautorka studie i štěpících liniích z institut Friedrich-Ebert-Stiftung, studie vznikla ve spolupráci s agenturou STEM.

„Můžeme tu mít kupříkladu lidi, kteří mají vyhraněný názor na Rusko, ale zároveň už je pak častokrát nespojuje nic dalšího. To znamená, že netvoří skupinu, která by se dala jednoduše reprezentovat třeba politickou stranou se soudržným programem. A na tom právě zastupitelská demokracie stojí,“ vysvětluje Smejkalová a doplňuje: 

Čtěte také

Česká společnost rozdělená není. Naopak, město je s vesnicí prorostlé jak krkovička, tvrdí ekonom Sedláček

„Česká společnost se vyznačuje pravým opakem polarizace. Nemá žádné ostré hodnotové kompasy.“ 

Za problém české politiky označuje také nedostatečnou zpětnou vazbu ze strany občanů, ve které by se projevila reakce voličů na politické dění.

„Lidé se cítí od politiky naprosto odpojení. Říkají, že ačkoliv si někoho zvolili, necítí se jakýmkoliv způsobem odpovědní za to, co se v politice děje,“ popisuje politoložka a dodává, že tento jev považuje za poměrně zarážející. 

O levici v Česku

Časté také je, že jsou v místní debatě diskreditovány levicové názory. Smejkalová to ilustruje příkladem někdejší ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové (SOCDEM), která získala přezdívku Venezuela. Tu označuje politoložka za jednoznačně znevažující jak práci této ministryně, tak i celý světonázor, který ve vládě zastávala. 

„Už jazyk, který používáte, představuje určitý typ názoru. Když mluvíte o ‚rozdávání‘, jde o podstatné jméno, které by se dalo nahradit neutrálnějším výrazem, dá se mluvit například o zvyšování výdajů na něco,“ říká politoložka Smejkalová. 

Sama Smejkalová jako politoložka zároveň pracuje i pro institut Friedrich-Ebert-Stiftung, který podporuje sociální demokracii. A s odkazem na to zdůrazňuje tím, že by se pozice a funkce, z nichž lidé mluví, měly ztransparentnit – tak jak to dělá ona sama.

Čtěte také

Krajní pravice a levice. Jak je poznat na příkladu parlamentních voleb ve Francii

Ačkoliv Smejkalová přímo nespolupracuje s politickými sociálně-demokratickými stranami, jako je česká SOCDEM, pracuje pro institut, který má k levici blízko. Stejně tak by to ale podle ní měli přiznávat i experti placení korporacemi nebo ti, kteří podporují pravici.

Situaci sociálních demokratů, kteří ještě pod názvem ČSSD vypadla ze Sněmovny, zvolila si nové jméno a k vlivu se stále ještě nevrátila, vnímá Smejkalová v globálním kontextu.

„Krizi levice sledujeme vlastně všude, nejen v Česku. A řekla bych, že je to dáno tím, že se sociálně-demokratické strany od začátku hodně koncentrovaly na socioekonomická témata, zatímco ta kulturní, o kterých se dnes hodně mluví, zůstávala na pozadí,“ upozorňuje. 

Nezájem o SOCDEM podle ní způsobuje také antilevicové naladění ve společnosti. „Je velmi těžké se jako levicový aktér prosadit, protože neustále musíte bojovat o to, jestli je legitimní, že vůbec existujete a artikulujete politické recepty, s nimiž přicházíte,“ říká.

Poslechněte si celý rozhovor.