Společnost je hluboce rozdělená. Až tak, že se z názorových oponentů stávají nepřátelé, varuje statistik Herzmann

„Přišel jsem na to dlouhodobou analýzou různých sociologických průzkumů, provozu na sociálních sítích i neformálních projevů ve veřejném prostoru. Myslím, že naše společnost je opravdu hluboce rozdělená a žádná jednotlivá osobnost to nemůže spravit,“ vysvětluje.

Soutěž politických idejí se mění v osobní nepřátelství.

„Už jen proto, co se odehrává v Poslanecké sněmovně, kde se soutěž politických idejí postupně mění v soupeření aktérů, z oponentů se stávají nepřátelé,“ dodává v Osobnosti Plus.

Čtěte také

Česká společnost rozdělená není. Naopak, město je s vesnicí prorostlé jak krkovička, tvrdí ekonom Sedláček

Statistik tvrdí, že kdyby společnost nebyla tak hodně rozdělena, nebylo by to tak viditelné ani z vystoupení politiků.

„Není to tak, že si politici rozdělenou společnost vymysleli, oni jen využívají toho, jak hodně rozdělená doopravdy je,“ vysvětluje.

Rozdělená společnost není jen u nás, ale nemělo by se nad tím mávat rukou.

„Takové rozdělení společností, nejen té české, může být opravdu nebezpečné a může vést k začátku rozkladu,“ naznačuje.

Negativním příkladem je pak hluboký rozpor v americké i britské společnosti, ze kterého bychom si měli vzít příklad.

Pro euroatlantickou společnost je typické, že se zmenšuje připravenost lidí naslouchat těm, kteří mají jiné názory.

„Nevím, jestli jdeme úplně stejným směrem a do stejného cíle, ale máme podobné problémy a rozdělení je hluboké. Obecně si myslím, že pro euroatlantickou společnost je typické, že se zmenšuje připravenost lidí naslouchat těm, kteří mají jiné názory. Přispívají k tomu jistě i sociální sítě, ale nejsou tou základní příčinou. Přispívají ale k uzavírání do názorových bublin – a ty, kteří tam nejsou, začínáme považovat za své nepřátelé, nebo dokonce za nepřátelé státu,“ varuje.

Čtěte také

V Izraeli bojují o základy demokracie. Takhle rozdělená společnost ještě nebyla, hodnotí analytička

Má to řešení? „Nevím, přemýšlel jsem o tom, ale myslím, že to není otázka pro sociology a možná ani pro politology, ale pro ty, co dělají praktickou politiku a kterým tento stav nevyhovuje,“ odpovídá Jan Herzmann.

Pak jsou tady ale ti, kterým to vyhovuje a chtějí si „urvat ten svůj kousek“. „Plno organizátorů demonstrací nejenom v Česku jede na vlně, že si ukousnou ten kousek, který jim stačí, aby byli slavní a vlivní.“

„Pokud jsou v politice nějací aktéři, kteří by to chtěli překonat, musejí sami hledat cestu. My analytici, nebo chcete-li vědci, jim můžeme jen popisovat, jaká ta společnost je, jaká sdělení je ochotná přijímat, jaká ne, nebo jakými kanály se k ní dá hovořit. Ale abychom my našli řešení, to se obávám, že je na nás moc.“

S Pavlem jsem se mýlil

Přes celoživotní práci se statistikou a pravděpodobností i Herzmanna něco překvapilo, a to výsledky prezidentské volby. „Překvapila mne zejména ta míra shody mezi hlasováním v malých a velkých obcích – a spousta jiných věcí. Nečekal jsem to,“ přiznává.

Čtěte také

Děsí mě, jak lidé věří konspiračním teoriím. Společnost začíná být rozdělená, varuje poslanec

Je tak prý důležité, podívat se na to, jak na tom naše společnost názorově opravdu je.

„Nesmíme zapomínat, že tady máme nezanedbatelnou část populace, která tak jako tak nevolila ani ve druhém kole prezidentské volby, a to navzdory jinak vysoké účasti.“

„Nezapomínejme ani na to, že ve druhém kole Petra Pavla volili i lidé, kteří nechtějí Andreje Babiše za prezidenta, ale chtějí ho mít předsedou vlády. Rozdíly v té společnosti skutečně jsou a já souhlasím s tím, že každý významný politik může přispět k tomu, že se společnost spíše spojuje anebo spíše rozděluje, ale ne jako jednotlivec, to by nedokázal překonat ani svatý muž,“ zdůrazňuje.

Celou Osobnost Plus Barbory Tachecí si poslechněte v audiozáznamu.