S ekonomickou krizí roste i nebezpečí radikalizace. Politické katastrofy nás ale asi nečekají, odhaduje politolog Macek

„Spojené státy jsou velmi dobrým a možná ještě křiklavějším příkladem rozervanosti. Z tohoto hlediska je Česko asi v průměru. Ale společnost je o kus dál, než co je ,normální pluralita názorů‘,“ dodává s poznámkou, že „špatně“ by byl i opak, kdyby si všichni mysleli všechno stejně.

K nezdravé rozeštvanosti podle politologa přispívají svým konfrontačním stylem některé politické osobnosti – například prezidenti Václav Klaus nebo Miloš Zeman –, možná i sociální média.

Rozdělená vs. rozeštvaná společnost

Hranice, kde se z rozdělené společnosti stává rozeštvaná je prý velmi tenká a nejasná. „Špatně se to definuje nebo měří, ale pocitově bych řekl, že hranice, kde začíná problém, je vidět například v diskusi, kdy se ze soupeře, kterého se snažím přesvědčit, stává někdo, koho chci zadupat do země – a on chce zadupat do země i mě,“ popisuje Macek, ředitel dijonské pobočky Pařížského institutu politických studií.

Čtěte také

Politolog: Pro většinu voličů Le Penové je Putin okrajové téma ve srovnání s obranou vlastní identity

„Řekl bych, že je to míra nenávistnosti a neochoty naslouchat a přiznat, že pravdy nejsou absolutní a ten druhý není zločinec, hlupák, ale že to je někdo, s kým bych měl vést diskusi civilizovaným způsobem,“ shrnuje místa, kde by osobně viděl hranici k rozeštvané společnosti.

Jako příklad rozdělené společnosti uvádí válku na Ukrajině.

„Válka je jedno z témat, kde je ta dělící čára hodně hluboká. Na to se nabalují různá tzv. alternativní média, která to jen přiživují.“ I na to ale musí být společnost „připravena“. „Protože když si například Sputnik založil pobočku ve Finsku, tak ji po několika měsících zavřeli – absolutně totiž nenašli publikum.“

Čtěte také

Radovan Holub: V rozdělené společnosti

Může energetická krize západní společnost ještě víc rozdělit? „Riziko radikalizace určitě existuje,“ odpovídá politolog.

„Na druhou stranu – existuje poučka, podle které když je ekonomická krize, ekonomické obtíže, tak nutně extrémisté vystřelí. To samozřejmě do značné míry funguje, ale jen do značné míry.“

Jako příklad politolog uvádí volby do Evropského parlamentu v roce 2019, kdy politologové odhadovali velký úspěch nesystémových radikálních sil.

V západních společnostech existují určité brzdy, protiváhy, schopnosti zareagovat proti něčemu, co by je bytostně ohrožovalo.
Lukáš Macek

„Ony uspěly, často dosáhly historických úspěchů, ale nebyla to ta vlna, která by všechno smetla.“

„V západních společnostech existují určité brzdy, protiváhy, schopnosti zareagovat proti něčemu, co by je bytostně ohrožovalo. Takže si nemyslím, že nás nutně čekají politické katastrofy, ale je to jeden ze scénářů, který máme na stole. Ale co je možná nebezpečné je, že se to může přelévat do různých mimo politických prostorů – a vidíme to například ve Spojených státech ale i v Evropě –, kde narůstá míra agresivity. A už nejen verbálně, ale i fyzicky vůči zvoleným zástupcům a podobně.“

Čtěte také

Analytička Kalhousová: Války budou pro Izrael strašné, ale ne existenční. Zemi spíš ohrožuje rozdělení společnosti

Často jde o drobnosti, „ale je to cosi, co narůstá a určitě jde o znepokojivý trend. A toto je jedno z témat, kde bych čekal, že to politická reprezentace – navzdory svému rozdělení – dokáže společně a důvěryhodně jednoznačně odsoudit, bojovat proti tomu.“

Oproti Spojeným státům pak podle něj přece jen Česko patří mezi země s rozvinutou kulturou kompromisu – měli jsme totiž mnoho koaličních vlád, kde nějaká domluva musela platit. „Taková Francie s tím teď má ale velký problém, protože má od roku 1958 většinový systém a vítěz bere vše. A tam je schopnost kompromisu mnohem složitější. To stejné je ve Velké Británii,“ uzavírá s tím, že rizika tak jsou v každé společnosti odlišná.

Proč se politolog Lukáš Macek domnívá, že rozhodující pro soudržnost Evropy budou předčasné parlamentní volby v Itálii? Poslechněte si v audiozáznamu Osobnost Plus Barbory Tachecí.