Analytička Kalhousová: Války budou pro Izrael strašné, ale ne existenční. Zemi spíš ohrožuje rozdělení společnosti
„Můj méně optimistický scénář říká, že izraelská společnost půjde tou cestou, kterou jde teď. A to je cesta obrovské polarizace,“ myslí si o blízké budoucnosti Izraele ředitelka Rady Herzlova centra izraelských studií na Univerzitě Karlově a analytička Irena Kalhousová.
„V Izraeli jsou hluboké příkopy mezi různými sekcemi ve společnosti. Náboženští versus sekulární lidé, kteří prostě chtějí, aby byl Izrael spíše moderním občanským státem. Lidé, kteří by naopak raději viděli Izrael jako stát primárně nacionalistický židovský, spíš uzavřenější. Jsou tam propasti mezi židovským a nežidovským obyvatelstvem,“ vysvětluje na Plusu expertka na Blízký východ.
Čtěte také
Problémem podle ní je, že současná politická situace se snaží příkopy spíše prohlubovat.
„Politici by měli tu společnost samozřejmě spíše spojovat nikoliv rozdělovat. A to se v Izraeli neděje,“ dodává Kalhousová, která sedm let žila v Izraeli, studovala politologii v Jeruzalémě a v Tel Avivu a mimo jiné působila jako analytička ve výzkumném think-tanku zaměřeném na bezpečnost.
„Já se nebojím o Izrael ohledně nepřátel zvenku. Na to je připraven. Z bezpečnostního hlediska tam nevidím nějaké zásadní ohrožení. Případná válka s Hizballáhem bude strašná, ale nebude existenční. Samozřejmě dění v Gaze je nebezpečné, ale zase to není existenční. Ale existenční je právě rozdělení izraelské společnosti,“ míní host Osobnosti Plus Barbory Tachecí.
Náboženství jako štěpící pól
Velkým tématem je v Izraeli míra propojení náboženství se státem. „V Izraeli je to propojené strašně moc. Izrael byl založen jako stát židovský a demokratický a vždy se obtížně hledal balanc mezi těmito dvěma charakteristikami, které si samozřejmě v mnoha věcech protiřečí,“ míní Kalhousová.
Čtěte také
„Teď je tam velká skupina lidí, která dlouhodobě prosazuje spíše to židovské než demokratické. V tom je podle mě jeden z největších štěpících pólů.“
A dodává: „Každého se to totiž týká. Například v rodinném právu, když se chcete vdávat nebo rozvést, jde to všechno přes náboženství. Když jste židovka, tak přes rabíny. Když křesťanka, přes kostely. A když muslimka, tak přes mešitu,“ přibližuje analytička Barboře Tachecí.
Palestinská otázka
Další velké téma, které štěpí izraelskou společnost, je podle Kalhousové palestinská otázka.
„Co se Západním břehem Jordánu? Jestli má být Izrael menším demokratickým státem, nebo státem, který se naopak snaží být co možná největší? Ale pak se zase neví, co s palestinskou menšinou. Jestli jim dát plná demokratická práva, nebo ne. To je další štěpící linie,“ popisuje.
Čtěte také
Část společnosti v Izraeli si podle ní uvědomuje, že s Palestinci bude potřeba se domluvit. „To je přístup lidí, kteří patřili k takzvané levici. Je mezi nimi mnoho vojáků, kteří zažili situaci na Západním břehu Jordánu. A možná právě proto si uvědomují, že je potřeba diplomaticky jednat,“ míní.
A přiznává: „Příkladů neúspěšných jednání je většina, úspěšných moc nebylo. Otázkou ale je, co měříme úspěchem. Z izraelského pohledu to je velmi úspěšný projekt, protože vlastně palestinská otázka de facto zmizela. Alespoň se tak zdá. Izraeli nehrozí ze Západního břehu nějaké zásadní nebezpečí. Problematičtější je Gaza, ale s tou nikdo nejedná. Ani mezinárodní společenství už nebere izraelsko-palestinský konflikt jako zásadní.“
„Co je alternativa nejednání?“
Přesto jednání podle Kalhousové musí stále pokračovat. „Co je alternativa nejednání? Že tři miliony Palestinců na Západním břehu Jordánu budou žít v jakémsi v jakémsi vakuu, že nebudou mít prakticky žádnou budoucnost... Je jasné, že ti lidé se dříve, či později vzbouří, bude to přicházet v různých vlnách. To prostě není dobrá situace pro Izrael,“ říká s tím, že se bude muset najít kompromis.
„Protože to není prostě území Židů, ale je to území, kde žijí i lidé, kteří mají jiné aspirace. Myslím, že není doba na to, aby Židé a Palestinci měli jeden stát. Tak asi budou mít dva státy. A to palestinské území musí být životaschopné.“
Velká izraelská města se vyklízet nebudou
V souvislosti se stahováním židovských osadníků ze Západního břehu Jordánu není podle Kalhousové realistické očekávat, že se začnou vyklízet velká města, která jsou blízko hranice Izraele.
„To už jsou dnes moderní města spojená dálnicemi s Izraelem. Myslím, že žádný izraelský politik to nebude chtít prosadit, ani žádný realisticky smýšlející palestinský politik si nebude myslet, že se to stane,“ usuzuje analytička.
Čtěte také
Jiné to je u malých osamělých osad ležících uprostřed palestinské enklávy. „Tam často žijí extrémně radikální osadníci, kteří nemají problém útočit na Palestince, pálit olivovníky, útočit koneckonců i na izraelské vojáky. Tam to také stojí obrovské peníze je ochránit,“ vysvětluje.
„Citlivá otázka bude údolí Jordánu, protože to je jedno z míst, kam by měl expandovat palestinský stát. Bylo to dlouho bráno jako důležité území z bezpečnostního hlediska, protože právě tam Izrael kontroluje hranici. Ale tam se prostě budou muset dohodnout,“ soudí ředitelka Rady Herzlova centra izraelských studií na Univerzitě Karlově.
Celý rozhovor Barbory Tachecí s Irenou Kalhousovou si můžete poslechnout ze záznamu.
Související
-
Gita Zbavitelová: Normalizace vztahů mezi Izraelem a SAE je historickým mezníkem
Zpráva o normalizaci vztahů mezi Izraelem a Spojenými arabskými emiráty přišla jako blesk z čistého nebe.
-
Generace arabských lékařů zachraňuje Izrael. Bojují proti Covidu i občasným předsudkům
Stane se pandemie obratem v soužití židovského a arabského etnika v Izraeli? Lenka Kabrhelová mluví s blízkovýchodním zpravodajem Českého rozhlasu Štěpánem Macháčkem.
-
Jan Fingerland: Česká válka o Izrael
O Izraeli a tamní politice se u nás debatuje, jako kdyby se jednalo o sousední zemi. A při pohledu na spor o naši blízkovýchodní politiku se zdá, že je to snad i pravda.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.